Portugalské okénko (8.) - souhrn

Góly: 10. Nemanja Matić, 17. Nicolás Gaitán - 8. Eliaquim Mangala, 15. Jackson Martínez

Slavné O Clássico okořeněné příchutí přímé bitvy o první místo vítěze nenašlo - po rychlých čtyřech brankách už další nepadla, a Benfica se tak rozešla s Portem smírně 2:2.

Oba celky se musely obejít bez některých opor - domácí postrádali kapitána Luisaa, který se objevil pouze na lavičce a jeho místo v obraně zaujmul Jardel, hostům pak chyběli pro změnu Maicon a také James Rodríguez. A právě absence důležitých stoperů na obou stranách jako by předurčila začátek utkání - zatímco většinou se oba sokové dlouho oťukávají, dnes padly všechny branky už v úvodních dvaceti minutách.

V osmé minutě se k přímému kopu postavil Moutinho, jeho centr prolétl nad hlavami Jacksona a Garaye a našel hlavu Eliaquima Mandaly, který měl nehlídán na malém vápně jednoduchou práci - 0:1.

První gól padá zejména na vrub Melgareja; mladý paraguayský bek však své zaváhání odčinil hned vzápětí, kdy poslal levačkou z rohu do vápna fantastický centr. Přes Cardoza s Jardelem se míč dostal až k Nemanjovi Matićovi, jehož úžasný akrobatický volej dokonale uzemnil publikum na Estádio da Luz - 1:1.

Jenže Porto si své vedení vzalo brzy zpátky, a to zejména zásluhou domácího gólmana Artura Moraese. Ten měl po čtvrthodině hry před sebou jednoduchý úkol sebrat míč, ale selhal, čehož využil pohotový Jackson, vyhnul se bránícímu Garayovi a našel domácí síť podruhé - 1:2.

Ani to však ještě zdaleka nebyl konec; Benfica se odmítala smířit s nepříznivým výsledek a po dalších dvou minutách bylo opět srovnáno. Ani tentokrát se to neobešlo bez chyb - Hélton s Otamendim se nedokázali domluvit a odklidit míč do bezpečí v jednoduché situaci, což byla výzva pro včas reagujícího a přesně střílejícího Gaitána - 2:2.

Zbytek první půle už logicky proběhl v klidnějším tempu - ani Cardozo na jedné, ani Moutinho na druhé straně branky nedosáhli. I po obrátce diváci sledovali volnější, ne tak zběsilý fotbal; čím méně se však oba týmy vrhaly do ofenzivních radovánek, tím více na hřišti rostlo napětí. Jak domácí, tak hosté postupně hodně přitvrzovali a jen benevolentní metr sudího Ferreiry zabránil větším karetním trestům.

Pokud už se však některý z týmů dostal po obrátce do vyložené šance, byla to Benfica. Hélton musel v 68. minutě na zem proti přízemní ráně Salvia, a přibližně o deset minut později jen tak tak vyrážel zakroucený projektil z kopačky Cardoza. Právě tato situace, která po brance volala nejvíce, se nakonec ukázala jako klíčová pro závěr zápasu. V něm už se totiž nic zajímavého nestalo; remízu berou zřejmě oba celky, Porto pravděpodobně více.

Góly: 58. Mexer, 60. Diego Barcelos, 77. Ismaily (vl.) - 36. Hélder Barbosa, 83. Éder

Překvapivý výsledek se zrodil při sobotním večeru, kdy si Braga měla na malebné Madeiře odbýt tříbodovou povinnost. Dosud tápající Nacional ovšem předvedl stoprocentně nejkvalitnější druhopoločasový výkon sezony, třemi brankami obrátil nepříznivé přestávkové skóre a registruje tak mimořádně vitální výhru 3:2. Naopak Braga se ještě bude třást před Paçosem de Ferreira.

Za takřka neexistující podpory z obou táborů publika se na Madeiře od počátku hrálo ve vysokém tempu, za neustálé pohotovosti obou brankářů. Ten domácí musel už v desáté minutě perfektně zasahovat proti Hélderu Barbosovi, aby jej záhy při ráně Viniciuse zachraňovala tyčka. Na druhé straně se zase Beto činil proti nehlídanému a solidně zakončujícímu obránci Migueli Rodriguesovi. A tím nevědomky položil základy omamného hostujícího vedení. Barbosa totiž ve 36. minutě krkolomně, v pádu a s odrazem od země nasměroval do sítě vyraženou Alanovu střelu.

Jenže ona výhoda vskutku byla matoucí, neboť poločasové skóre 0:1 mělo být brzy převráceno naruby. Klíčovou se ukázala být pasáž kolem 60. minuty: to nejprve Mexer na rohu šestnáctky zužitkoval velmi rozpačitě odvrácený rohový kop, aby přesně po završení hodiny hry Nacional předvedl první opravdu krásnou akci zápasu, na jejímž konci stál jemný oblouček Rondona a precizní, dalekonosná hlavička Diega Barcellose. Dokonalou ironií bylo, že zrovna v 54. minutě se Braga dostala na hranici 300 minut bez inkasování v rámci všech soutěží...

A prohlubování tohoto menšího paradoxu záhy pokračovalo tou vůbec nejabsurdnější možnou cestou - rozhodující třetí branku si totiž vstřelil sám hostující Ismaily. Ten na zadní tyči odhlavičkoval míč namísto dotírajícího Keitu, aby si vystřihl ukázkového, jakoby chtěného "angličáka". Seveřané v tu chvíli mohli nerušeně propadnout zoufalství, což nespravila ani Éderova cílevědomá, hlavičkovaná korekce z 83. minuty.

Lepšící se náladu Bragy totiž hned minutu poté zažehnal Hugo Viana inkasováním druhé žluté karty. Závěrečný tlak se už vzápětí nekonal, oslabení hosté ani nebyli schopni řádně přidržet mičudu na svých kopačkách.