Premier League - souhrn 7. kola

Góly: 5. Nedum Onuoha (vl.), 59. Diafra Sakho

Jedno z těch bezproblémovějších vítězství si dnes připsal na konto West Ham. Queens Park Rangers na Boleyn Ground poprvé kapitulovali již velmi brzy a z toho se jim potom nepodařilo oklepat až do závěrečného hvizdu. Redknappova parta tak zůstává poslední, ačkoliv už letos - na rozdíl od Burnley a Newcastlu - alespoň jednou zvládla vyhrát...

Pokud šel bývalý manažer Tottenhamu do tohoto utkání s nějakým konkrétním plánem na to, jak převézt svůj zkušený protějšek, musel ho doopravdy hned zkraje začít přepracovávat. Už v páté minutě totiž Downingův centr od rohového praporku neomluvitelně propadl až na malé vápno, odkud ho do sítě za pomoci Onuohy dotlačil Diafra Sakho.

A právě čtyřmilionová letní posila Kladivářů zlobila i nadále. Zanedlouho se Sakho zasadil o menší šanci kolegy Valencii, a i když se v následujících pasážích West Ham s balonem tolik nepotkával, oba útočníci pokračovali v neúnavné práci - převážně v oblasti presinku.

Potom tedy ani nebylo divu, že si QPR vůbec nevědělo rady s nakřápnutím soupeřova elastického defenzivního bloku a do přestávky si vytvořilo všehovšudy jedinou (spíše nevýraznou) příležitost prostřednictvím z otočky pálícího Austina.

Po pauze to přitom ze strany QPR bylo lepší tak akorát kosmeticky, na pohled - gólovky se stále nedostavovaly. Dosud se ostatně Hoops ve druhých poločasech prosadili všehovšudy dvakrát a dnes si tuto bilanci vskutku nevylepšili. Ba naopak; po bezmála hodině hry inkasovali podruhé, když Tomkins využil dalšího zmatku v pokutovém území QPR k mizerné střele, která Sakhovi ideálně posloužila jako takový improvizovaný centr.

Odpověď QPR potom byla - jako už tradičně - z kategorie mizerných. V 70. minutě se tak maximálně Kranjčar předvedl se slušným pokusem z přímého kopu a o něco později to z větší dálky zkusil taky Mutch; ale to byly opravdu jen takové nesmělé pokusy.

Naproti tomu West Ham mohl v samém závěru přidat ještě třetí gól, když měl po Downingově příhře na penaltový puntík lépe zakončovat Nolan. To už ale domácí skutečně nemuselo moc trápit.

Góly: 40. Christian Eriksen

Mauricio Pochettino má za sebou první úspěšný větší test v roli manažera Tottenhamu. Ačkoliv tedy Spurs ani proti "jeho" Southamptonu bůhvíjak nepřesvědčili a vyhráli jen díky osamocené trefě Christiana Eriksena, tři body ze zápasu se třetím týmem tabulky momentálně na White Hart Lane musejí vyvažovat cenou zlata...

Argentinský manažer dosud očividně nebyl schopen naočkovat své nové svěřence tou samou látkou jako dřív fotbalisty Southamptonu; dnes už tam ale známky pokroku vidět přeci jen byly. Spurs více běhali a presovali výše na hřišti, z čehož pramenila také jejich prvotní územní převaha.

Tottenham mohl jít poprvé do vedení při Vertonghenově hlavičce, tu však z čáry odklízel Bertrand. Následně se neujaly ani dva dalekonosné pokusy Lamely a Eriksena, konkrétně druhý jmenovaný si nicméně spravil chuť alespoň na sklonku úvodního dějství. Ve 40. minutě Dánovi přiťukl míč Chadli a bývalý hráč Ajaxu při zemi ranou zpoza šestnáctky otevřel skóre.

Southampton v tu chvíli inkasoval teprve popáté v sezoně, a přitom mohlo být ještě hůř, kdyby Chadli záhy nadějný protiútok nezakončoval pouze do brankové konstrukce. Co pak bylo možná ještě víc alarmující, byla neschopnost Saints vytvářet si nějaké ty gólové šance. Největší nadějí hostů nakonec zřejmě byl Kaboulův faul zkraje druhé půle, který si docela určitě zasloužil červenou kartu.

Co se střeleckých pokusů Sotonu týče, tam už nebylo moc o co stát. Jednu Maného střelu odklonil do bezpečí Naughton, a když se později neujal ani Wanyamův projektil, bylo o třetí kohoutí výhře v tomto ročníku de facto rozhodnuto.

Góly: 27. Eden Hazard (pen.), 78. Diego Costa

Tak už jsme na dvanáctce; a pořád nekončíme. Arsene Wenger ani na 12. pokus nevyzrál na svého věčného rivala Joseho Mourinha a i přes příznivější výsledek k tomu neměl o moc blíže než minule. Bitva dvou dosud neporažených celků vyústila v relativně jasnou výhru Chelsea nad Arsenalem v poměru 2:0...

Jedno malé vítězství si nicméně Gunners na konto tak jako tak připsali: na Stamford Bridge si totiž oproti loňsku prožili dosti odlišnou, poklidnou úvodní desetiminutovku, a pokud se zkraje někdo něčeho musel bát, byla to Chelsea. Po 12 minutách totiž brankář Courtois po střetu s Alexisem zdánlivě ztratil na chvíli vědomí, a přestože mu bylo zprvu umožněno pokračovat, zápas nakonec nedochytal.

I ve 20. minutě, kdy už loňský Arsenal bez jednoho vyloučeného hráče prohrával na Stamford Bridge 0:3, se Chelsea obešla bez jediného náznaku šance a jaksi poklidný průběh utkání narušil teprve Cahillův načervenalý výpad na Alexisův kotník. Kvůli němu se začali pošťuchovat dokonce i oba manažeři a v podobném duchu se nesl celý zbytek úvodní části.

V podstatě jediný zajímavý fotbalový moment první půle přinesla 27. minuta a hned šlo o okamžik gólový. Tehdy se k velkému sólu do šestnáctky nadechl Eden Hazard, aby si po nejpenaltovějším možném zákroku Koscielného následný pokutový kop také sám bez problémů proměnil.

Do přestávky jsme nakonec přihlíželi už jen jednomu marnému střeleckému pokusu; dále jsme byli svědky akorát bezpočtu taktických faulů a všelijakého postrkování, na čemž se příliš nezměnilo ani po obrátce.

Že by snad hosté konečně mohli začít střílet, dal možná tušit Santi Cazorla ve 49. minutě, jeho nepřesná rána po pěkném Wilshereově úhybném manévru však daleko spíš představovala výjimku z pravidla. Gunners byli dál kompletně bezzubí, zatímco na druhé straně Szczesny po další pěkné akci Hazarda s vypětím všech sil likvidoval Flaminiho nechtěný pokus o vlastňák.

Jakmile Arsenal po hodině hry jakž takž začal přebírat iniciativu, vytasil se Mourinho s taktickým střídáním a vedle Matiće postavil defenzivně orientovaného Mikela - což ofenzívu Chelsea vlastně nijak neovlivnilo. Blues totiž vpředu k nadělání neplechy stačilo i naprosté minimum hráčů.

Samotní Costa s Hazardem si například věděli rady hned s pěticí borců v červeném, až z toho byla jedna skutečně nebezpečná rána nezastavitelného Belgičana. A pak o chvíli později znovu jen jedna dvojice fotbalistů Chelsea, tentokrát osvědčený tandem Costa-Fábregas, stačila rovnou ke gólové pojistce na 2:0.

Španělský myslitel z hloubky pole vykouzlil nádhernou dalekonosnou přihrávku, Szczesny mezitím zaspal při výběhu z čáry a pohotový Costa banálním lobem vsítil již svou devátou ligovou branku v sezoně.

Že se už Arsenalu nepodaří vyrovnat, to bylo v tu chvíli docela jasné. Že se ale hosté poprvé od září 2003 v konečném součtu nezmůžou na ani jednu střelu mezi tři tyče, to přeci jen muselo leckoho překvapit...

Góly: 27. Ángel Di María, 62. Falcao - 55. Steven Naismith

Poprvé ve dvou letech se Manchester United raduje ze tří po sobě jdoucích ligových vítězství; a že tak tedy činí s pořádnou úlevou. Red Devils mohou děkovat v podstatě samotnému Davidu de Geovi, jenž dnes před pauzou lapil penaltu a pak v úplném závěru vychytal další dvě obří šance Evertonu...

Pokud měl nějaký fanoušek United obavy o to, jak si jeho tým alespoň zkraje povede bez kapitána Waynea Rooneyho, prvních pár minut jej muselo dost dobře uklidnit. Ať už to byl Falcao po centru Shawa nebo van Persie po di Maríově dodávce, pokaždé se Everton třásl - a domácí tak nevypadali být najednou nezpůsobilí k tvorbě šancí.

Proto ani příliš nepřekvapilo, že to byl právě Manchester United, kdo se ve 27. minutě ujal vedení. Tehdy sice Jagielka neortodoxním způsobem odvracel původní Rafaelův centr, poté se však míč snesl akorát ke kopačkám Maty, ten jej předal di Maríovi a jeho bomba už bez debat napnula síť.

Rekordní posila United byla očividně při chutí a právě její záludně tečovaný projektil z přímého kopu brzy nato řádně vystrašil Howarda. Naproti tomu Everton se ne a ne prosadit k šanci, a i když se Lukaku ve 39. minutě konečně jednou dostal za McNaira, nebyl schopen ani toho základního - trefit zařízení.

Až do nastavení první půle tak Karamelky neregistrovaly byť jen jednou střelu mezi tři tyče; teprve po Shawově nešikovném zákroku na Hibberta se něco muselo změnit. K rozehrání pokutového kopu se postavil tradičně bezchybný exekutor Leighton Baines a Everton se měl zcela nezaslouženě dočkat vyrovnání. Jenže ouha: de Gea obráncův záměr výborně vystihl a zpevněnou pravou rukou střelu parádně zneškodnil.

Teprve po přestávce se hra v pravém smyslu vyrovnala, když si nějaké ty šance začal tvořit i Everton. Především sám Baines se jal okamžitě odčiňovat svou neproměněnou penaltu. Nejdříve v 55. minutě famózně posadil míč na hlavu Naismithe, který se z malého vápna jednoduše nemohl mýlit (1:1), a posléze se Toffees ocitli blízko gólu ještě po jednom Bainesově rohu, kdy pro změnu Jagielkovu přesně umístěnou hlavičku z čáry vyhlavičkovával Falcao.

Právě kolumbijský forvard byl vedle de Gey hlavním hrdinou druhé půle, neboť to byla jeho trefa, která se po hodině hry ukázala být vítěznou. Na zrodu celé akce stála Howardova rozpačitá rozehrávka, po níž di Maríovi rána levačkou sice vůbec nesedla, Falcao však jako správný útočník promptně zareagoval a na hraně ofsajdu protečoval míč do sítě.

Jak už to poslední dobou bývalo u Evertonu zvykem, ten v samém závěru utkání jako by fyzicky odcházel; tentokrát ale spíš zdání klamalo. Soupeřova ukrutná pasivita totiž nakonec hostům přeci jen dovolila dostatek možností na vyrovnání - a remíze tedy ve finále stálo v cestě pouze de Geovo čarování.

Španělský gólman se rozehřál při Osmanově dobře sklopeném, ale hůře umístěném halfvoleji, a pak to - již uvnitř nastavení - vypuklo naplno. Nejprve opět střídající Osman prudkou ranou zakončoval jeden z mála hbitých útoků EFC, a když Blackett výtečně zablokoval Barryho střelu z velké blízkosti, doletěl si skvělý de Gea také pro fantastický Oviedův pokus směřující zpoza šestnáctky tak akorát pod břevno.

Góly: 82. Yaya Touré, 88. Sergio Agüero

Aston Villa se držela zuby nehty, obhájce titulu Manchester City ale nakonec houževnatého soupeře udolal. V závěru se nejprve prosadil Yaya Touré, aby ho na sklonku utkání napodobil ještě Sergio Agüero. Citizens se díky tomu dostali na druhé místo, dva body za Chelsea. Villans naopak kvůli třetí prohře bez vstřelené branky v řadě spadla na pozici číslo sedm.

Deset minut po startu rozčísl do té doby ne zcela přelomový průběh hry Aleksandar Kolarov, jehož dělovka z úhlu skončila na tyči jen díky obětavému skluzu Alana Huttona. Nakopnuté Citizens neposlal do vedení ani někdo z dvojice Zabaleta - Agüero, kteří byli tuze blízko Tourého šikovné uličce do šestnáctky.

Villans významně zahrozili po dvaceti minutách, jmenovitě jediný "útočník" v sestavě Andreas Weimann. N’Zogbiův centr byl prakticky dokonalý, zpracování rakouského univerzála už ale nikoli. S míčem do stoprocentní šance si vzápětí na druhé straně neporadil ani Agüero.

Argentinský útočník zakončil až o nějakých šest minut později, ale těsně minul cíl - ostatně stejně jako před ním po padesátimetrovém sprintu a ráně ze střední vzdálenosti Charles N’Zogbia. Série nepřesných zakončení pokračovala i po půlhodině hry, z deseti metrů od Guzanovy svatyně mohutně napřáhl Džeko a ještě mohutněji ohrozil diváky v desáté řadě.

Džeko neuspěl ve velké šanci ještě v závěru dějství vinou bloku jednoho z obránců, to však diváci mohli považovat jen za předzvěst bouře, která přišla po přestávce. Ve stoprocentní gólovce se hned zkraje druhé půle zjevil Agüero, jenž trefil tyč a zahájil protiútok domácích. Ten zakončoval Richardson, ale s pomocí Zabalety jeho ránu Hart kryl. Prakticky vzápětí pak po Agüerově příhře zakončoval na druhé straně Silva a Villans zachránil skvělý Guzan.

Až neuvěřitelně mléčné období defenziv využil i N‘Zogbia, jenž doslova jako nůž máslem prošel při nekonečném sprintu přes dvojici kuželovitých soupeřů. Na čísle tři však křídelník Villans ztroskotal - k velké nelibosti volného a hlásícího se Weimanna.

Po hodině hry dostal pro změnu před brankou Aston Villy jedinečnou možnost David Silva, přímým kopem z 18 metrů nicméně přestřelil. O kousek blíže byl Španěl kýžené brance v sedmdesáté minutě, ale ve skluzu po centr Milnera minul o pár decimetrů.

Závěrečná dvacetiminutovka se odehrála čistě v duchu dobývání brány domácích. První pokus měl aktivní Agüero, ale zblízka pálil jen do středu branky, stejně jako o chvíli později Mangala.

Až deset minut před koncem rozhodl o vítězi Yaya Touré. Namísto vymýšlení udělal tři kroky a dokonalou střelou přesně k tyči svůj tým vysvobodil. Po něm se konečně dočkal i Sergio Agüero, jenž nadvakrát převzal skákavý míč od Milnera a rovněž k tyči dovršil výhru Manchesteru City 2:0.

Góly: 17. Wilfried Bony, 50. Wayne Routledge - 43. Papiss Cissé, 75. Papiss Cissé

Alan Pardew bude muset složit svému útočnému esu Papissovi Cissému vyseknout velkou poklonu a vřelé díky. Senegalský kanonýr po dvou týdnech znovu dvakrát skóroval - tentokrát zachránil Newcastlu bod na půdě Swansea a zase jednou svého manažera v sedle. Velšané naopak pokračují ve výsledkové mizérii, na výhru čekají od konce srpna.

Fotbal se do utkání vklínil až po šestnácti minutách, kdy zablesklo na obou stranách. Kritická ztráta Sigurdssona před vlastním vápnem dala šanci na zakončení Obertanovi, jenž pálil z hranice šestnáctky těsně vedle. Ani půl minuty poté si ale na druhé straně Wilfried Bony narazil s nedávno chybujícím Islanďanem, udržel na zádech dotírajícího Dummetta a s přehledem zakončil přesně k tyči.

Nejlepší hráč sezóny v týmu Swansea podle hráčů i fanoušků se prosadil vůbec poprvé v probíhajícím ročníku Premier League. Loni přitom Bony nastřílel ve všech soutěžích celých pětadvacet branek.

Newcastle se zas a jednou trápil, což byla voda na mlýn protestujícím hostujícím fanouškům. Ti měli důvod tleskat jen po půlhodině hry, kdy na výsledkové tabuli zasvítilo přání "Brzy se uzdrav, Jonasi" směřované rakovinou sužovanému Argentinci.

Fotbalové radosti nicméně rozdávali prakticky pouze domácí. Ve vyložené šanci se do poločasu objevili ještě Ki, kterého zastavil kromě vlastní nepřesnosti i ofsajd, a opět Bony, jenž po centru zprava těsně minul prostor střežený Timem Krulem.

Až v úplném závěru Magpies dokázali prolomit obranu domácích a k překvapení celého Liberty Stadium z toho byl rovnou gól. Postaral se o něj ten, kdo zajistil jediný ligový bod Newcastu od konce srpna. Papiss Cissé si na přední tyči vyčíhl centr Obertana a dokázal jej i přes obtížnou pozici protlačit do sítě.

O přestávce slavnostně koupený párek s kečupem však fanouškům Strak v ústech zhořkl už pět minut po obrátce. Opět se do role asistenta vtělil Gylfi Sigurdsson, jenž před šestnáctkou hostí udělal obrovský kus práce, a to jak technické, tak i fyzické, a luxusně vyslaný Wayne Routledge dokázal vyběhnuvšího Krula s problémy přelobovat.

Alan Pardew, jemuž se máslo na hlavě pomalu měnilo ve stínající gilotinu, zareagoval dvojím střídáním, mladý Ameobi ani Riviére ale okamžitý zlom na hřiště nepřinesli. Naopak od definitivní pohromy zachránil Newcastle Krul, jenž skvěle reflexivně vychytal zakončujícího Bonyho.

A tak musel anglickému manažerovi zachránit krk opět Papiss Cissé, jenž akrobaticky nasměroval do sítě laskavý centr od Sammyho Ameobiho. Vytáhlý útočník mohl dokonce záhy zkompletovat hattrick, jenže v bezprostřední blízkosti Fabianskiho napálil míč nad. Když pak v závěru nerozhodl ani střídající Gomis, rozešli se soupeři smírně.

Góly: 4. Connor Wickham, 23. Steven Fletcher, 79. Steven Fletcher - 15. Charlie Adam

Jestliže jsem se v předzápasovém preview pozastavoval nad nulami ve střeleckých výkazech Connora Wickhama a Stevena Fletchera, oba útočníci Sunderlandu mi odpověděli nejlepším možným způsobem: prvně jmenovaný si připsal gól a asistenci, jeho kolega dokonce dvě branky a jednu nahrávku...

Oba celky na Stadium of Light doprovodilo pěkně usměvavé slunko, jinak si ale hosté ze Stoke-on-Trent mohli na způsob přivítání jedině stěžovat. Už v páté minutě se totiž po vhazování dostal k centru Fletcher a Wickham mohl po své letošní desáté střele konečně slavit.

Tahle konkrétní radost nicméně Black Cats příliš dlouho nevydržela. Již ve 14. minutě se Potters zvládli oklepat z hodně rozpačitého startu do zápasu a skrze spolupráci Mosese s nabíhajícím Adamem vyrovnali. Ihned vzápětí se to ovšem Stoke znovu začalo sypat; tentokrát definitivně.

Nejprve si v 18. minutě odešel Victor Moses na lavičku chladit poraněné koleno, a pak za dalších pět minut hlavou udeřil Steven Fletcher, aby se trefil vůbec poprvé v tomto kalendářním roce.

Ještě do konce poločasu mohli Adam s Crouchem prostřednictvím svých nesmělých šancí vyrovnat a relativně blízko třetí branky se pro změnu se svým drzým lobem v jednu chvíli ocitl Will Buckley.

K další změně stavu tedy došlo teprve po pauze a delší pasáži vyplněné jen a pouze žlutými kartami, když v 77. minutě spojili síly oba doposavad mlčenliví útočníci Sunderlandu. Wickham se tehdy blýskl parádním běžeckým sólem a Fletcher vnějším nártem bez problémů zakončoval.

Stoke už stihl zareagovat akorát skrze Assaidiho jedovatou koncovku, se kterou si poradil bystrý Mannone.

Góly: 45. Adam Lallana, 61. Jordan Henderson - 56. Saido Berahino (pen.)

Pokud Brendan Rodgers před utkáním žádal přesvědčivý výkon a nefalšovaný signál, že je Liverpool opět připraven bojoval o titul, vyslyšen dnes na Anfieldu nebyl ani omylem; tři body jsou však v tomhle okamžiku pro Reds přeci jen tím zdaleka nejdůležitějším...

Liverpool odstartoval relativně uspokojivě. Ve 13. minutě musel být Foster poprvé v pozoru proti Lallanově střele, aby záhy sražený Sterlingův pokus a Lambertova dravost donutily jít Fostera velmi kurážně z brankové čáry.

Na dlouhou dobu největší prvopoločasovou šanci si Reds vytvořili stále ještě uvnitř úvodní dvacetiminutovky, když Škrtel překvapil dalekonosným pasem za obranu a Lambert solidní ranou po prvotřídním zpracování donutil Fostera k reflexnímu zákroku.

Teprve vzápětí se poprvé ke slovu dostali také Baggies, když se v 35. minutě ke střele z 20 metrů výborně uvolnil Berahino, a tentýž hráč mohl o něco později využít také Lovrenova špatného vyhodnocení centrovaného míče a vtěsnat svou hlavičku alespoň mezi tři tyče.

Skóre zápasu se poprvé měnilo zrovna ve chvíli, kdy to užuž vypadalo, že úvodní část v poklidu dospívá ke svému konci. Ve 44. minutě se Lallana zničehonic odvážně vydal do zahuštěného prostoru, narazil si o Hendersona a následně levačkou při zemi ideálně zacílil na zadní tyč - 1:0.

Pokud první půle skončila příznivě pro domácí, ta druhá ve stejném duchu tak úplně nenavázala. Ihned v 54. minutě totiž Lovren přesně na hraně šestnáctky nešikovně zachytil Berahinův kotník, rozhodčí Oliver nařídil pokutový kop a sama oběť zákroku velmi suverénně zamířila do Mignoletova protipohybu.

Tento nerozhodný stav ale nevydržel ani pět minut. Hned vzápětí Sterling upadl ve vápně soupeře, a i když se tentokrát penalta nepískala, on sám se bez prodlení zvedl, přihrál do druhé vlny Hendersonovi a ten už šikovnou ranou při zemi vrátil domácí do vedení.

West Brom se posléze snažil vrátit zpátky do zápasu hlavně skrze aktivního Berahina, ten se však ze hry ne a ne prosadit. Mladému Angličanovi nejdříve nesedla další hlavička a pak i střela ze země; na druhé straně zase Gerrard s Balotellim mířili akorát doprostřed brány.

Již na samém sklonku utkání potom Steven Gerrard, který v nezvykle vytažené roli po odchodu Coutinha viditelně ožil, patičkou mazaně prostrkoval míč Balotellimu, který přeci jen ještě jednou - a naposledy - výrazněji poděsil Fostera střelou z většího úhlu.

Góly: 33. Jeffrey Schlupp, 40. Riyad Mahrez - 39. Michael Kightly, 90+6. Ross Wallace

Přestřelka tam, kde byste ji zřejmě nečekali. Burnley v průběhu tohoto zápasu dokonce zlomilo vlastní rekord v neschopnosti skórovat, ihned vzápětí ale střeleckou mizérii po dlouhých 565 minutách ukončil Michael Kightly a ještě důležitější se pak jeví být Wallaceův druhý gól z úplného konce napínavého duelu...

Pro oba celky šlo o poněkud ambivalentní odpoledne. Burnley může být spokojeno s bodem z venkovního prostředí, na druhou stranu manažera Dychea jistě bude mrzet jeho pokračující čekání na první výhru i vážný úraz klíčového beka Kierana Trippiera (po němž zřejmě měl být za druhý žlutý faul vyloučen Schlupp).

Leicester pro změnu uhájil domácí neporazitelnost v tomto ročníku, zároveň si ale těžko může pochvalovat nadvakrát prohospodařené vedení.

A že zároveň po většinu času svíral otěže duelu ve vlastních rukách: mimořádně aktivní Mahrez se ostatně dalekonosnou ranou z 20. minuty zasadil o první vážnější zákrok některého z brankářů. To zdaleka nejdůležitější z prvního poločasu se nicméně odehrálo až mezi 33. a 40. minutou, kdy diváci přihlíželi rovnou třem brankám.

Nejprve se Ghaňan Schlupp za asistence Mahreze prosadil vůbec poprvé v Premier League, a jakmile Kightly finišem z velké blízkosti konečně utnul více než devítihodinové čekání Clarets na vstřelený gól, dostalo se rovněž na samotného Mahreze. Za dalších 94 sekund totiž neúnavný Alžířan ideálně navázal na Vardyho centr.

Po změně stran byli hosté lepším mužstvem a především Jutkiewicz měl (dvakrát) slušnou možnost vyrovnat. Nakonec to ale byl až Wallaceův přímý kop ze šesté minuty nastavení, co přeci jen vínovým přineslo vitální bod.

Góly: 60. Momo Diamé, 89. Nikica Jelavić

Za šestnáct let je porazil jen jedinkrát, přesto Hull City dokázal na Crystal Palace opět po dlouhé době vyzrát. Tigers stačily pouhé dvě střely na branku, aby soupeři vstřelili stejný počet gólů a po výsledku 2:0 se vrátili do horní poloviny tabulky. Přesné trefy si do statistik zapsali Momo Diamé a Nikica Jelavić.

Prvních 40 minut to přitom vypadalo, že Hull jen prodlouží nevídanou mizérii proti londýnskému klubu. Dobře organizovaní Eagles nedovolili domácím prakticky nic - naopak křídelníci hostí Bolasie s Puncheonem div nevyužili nervózních momentů v řadách Tigers.

Svěřenci Steva Bruce se probrali až v závěru úvodního dějství, kdy si Hernandéz vyměnil míč s Diamém a vypálil těsně vedle. Letní posila, která se prosadila ve dvou předchozích domácích zápasech, selhala ještě jednou na samém sklonku poločasu.

Hull se zaslouženého gólu dočkal až po hodině hry, což zařídila jiná posila z letního přestupového okénka. Momo Diamé si skvěle naběhl na centr Robertsona z levé strany a nechytatelnou hlavičkou překonal Speroniho.

Harper naproti tomu vyškrábl dalekonosný pokus Bolasieho, a tak byl Jelavićův zásah už jen pojišťující. Huddlestone oslovil Chorvata skvělým míčem a kudrnatý forvard zařídil zbytek ranou z hranice pokutového území.

Crystal Palace málem ještě snížil, v nastaveném čase hlavičkoval po dobře zahraném rohu Puncheona stoper Delaney, ale čisté konto pro Hull zachránil na brankové čáře stojící Rosenior. Tigers tak poprvé od dubna vyhráli na domácím stadionu.