Březen v Ligue 1: Vyrovnávání před cílovou rovinkou

Březnový program ve francouzské nejvyšší soutěži sice zahrnoval (díky reprezentačnímu víkendu) pouze tři kola, přesto se však rozhodně nedá říct, že by se fanoušci nudili. Došlo totiž k vyostření bojů o titul, poháry i záchranu, a zajímavé věci se děly i mimo hřiště..

Těmi ostatně můžeme tento souhrn načít; s výjimkou Ibrahimovicovy tirády po prohraném zápase s Bordeaux totiž jde spíše o různé perličky než velká témata, která by si zasloužila samostatné rozebrání. Březen byl důležitým měsícem pro lyonskou kometu Nabila Fékira; ten letos prožívá vskutku průlomovou sezonu, jelikož zatímco o dřímajícím střeleckém potenciálu Alexandra Lacazetta se vědělo už delší dobu, Fékir musel během několika měsíců urazit poměrně dlouhou cestu mezi stanicemi "další z talentovaných forvardů" a "francouzský seniorský reprezentant." Odchovanec Les Gones v březnu definitivně odmítl nastupovat za Alžírsko, a Didier Deschamps si ho ihned "pojistil" povoláním k přátelskému dvojutkání s Brazílií a Dánskem. Ve čtvrtek jej pak proti Kanárkům premiérově poslal na hřiště.

Další novinky už tak pozitivní bohužel nejsou. V Ligue 2 rozvířilo vody rozhodnutí o automatickém sestupu Nimes Olympique, jehož představitelé byli usvědčeni z uplácení - v několika zápasech (například proti Caen a Dijonu) se totiž podle soudu měli, coby správní Francouzi, pokusit "podmáznout" soupeře o poločasové přestávce láhvemi vína. Scéna jak ze staré komedie Claude Zidiho.

Oheň vypukl i v Sochaux, i když tentokrát ne metaforicky; hotel Les Lionceaux se totiž ocitl v plamenech a dva hráči, Florian Tardieu a Marco Ilaimaharitra, museli být ošetřeni v nemocnici. Velmi smutnou zprávou je předčasný konec kariéry pro lorientského Juliena Querciu, kdysi skvělého útočníka, který si s Auxerre zahrál i Ligu mistrů; teprve osmadvacetiletého univerzála dohnaly k radikálnímu kroku vleklé problémy s kotníkem a zánártní kůstkou, díky nimž poslední čtyři roky prakticky nekopl do balónu. Pak je tu také kauza Emiliana Saly a jeho absence v zápase Caen proti Bordeaux - argentinský forvard je kmenovým hráčem Les Girondins, na jaře však hostuje v Normandii, a vzájemná dohoda mezi oběma kluby zahrnovala i pakt o tom, že proti svému mateřskému klubu nenastoupí. Viceprezident hráčské organizace Sylvain Kastendeuch však tento postup označil za nelegální a celá věc ještě může mít nepříjemnou dohru.

Ale zpět na hřiště. Než se pustíme do jednotlivých bodů, podívejme se na tabulku:





V dalším díle našeho tradičního souhrnu opět vypíchneme deset poznatků, které dění v uplynulých týdnech nějakým způsobem vystihují. Na konci samozřejmě nechybí jak ideální sestava měsíce včetně náhradníků, tak anketa o nejhezčí gól měsíce. Tu tvoří vždy 5 tref, hlasovat pro tu nejlepší můžete v boxíku na pravé straně. Na konci sezony si to výsledných 10 finalistů "rozdá" o francouzský gól roku.


#1 Nečekaná exploze ofenzivních hráčů

Ještě nikdy se v této sezoně nestalo, že by seznam kandidátů na místo v útoku pravidelné all-stars sestavy nabobtnal do takových rozměrů jako nyní. Stačí se podívat na statistiky nejlepších střelců - mezi 28. a 30. kolem se hned sedmi (!) borcům podařilo zavěsit minimálně třikrát, přičemž Zlatan Ibrahimovic vstřelil branek rovnou šest (a dostal se tak na druhé místo průběžné sezonní tabulky). Se čtyřmi trefami mu šlapali na paty Anthony Martial, Max-Alain Gradel, Michy Batshuayi a Diego Rolán, třikrát zavěsili Lucas Barrios a Divock Origi. Tato statistika je o to zajímavější, že všech sedm forvardů nastupuje za různé kluby.

Když navíc odhlédneme od pouhého počtu vstřelených gólů, je výčet březnových hrdinů ještě širší. Saint-Étienne a Bordeaux táhly v uplynulých kolech efektivní útočné tandemy - Gradel by se nestal po Aubameyangovi prvním hráčem Les Verts, který vstřelil šest gólů za pět zápasů, nebýt čtyř asistencí skvělého Romaina Hamoumy. Rolánova gólová exploze zase byla podpořena spoluprací se zimní posilou Isaakem Thelinem (dvě asistence). V Lille sice největší pozornost upoutal (po delší době) Origi, autor hattricku proti Rennes (3:0), jenže v dlouhodobém měřítku je letošním ofenzivním tahounem Dog Nolan Roux, v březnu opět skvělý. A to jsme ještě ani nezabrousili do spodní poloviny tabulky, kde se velice dobrými výkony prezentovali lorientský Jordan Ayew či Christophe Mandanne z Guingampu.

Tento výčet by mohl ještě nějakou chvíli pokračovat; například Alexandre Lacazette sice po zranění stále hledá optimální formu, přesto však vstřelil dvě branky při jediné březnové výhře Lyonu, impozantní kanonádě 5:1 v Montpellieru (v tomto utkání ale řádil především Fékir, jehož famózní výkon mu definitivně otevřel dveře do kádru Les Bleus). Dokonce i André-Pierre Gignac, jehož výkony mají postupně klesající tendenci (a jehož místo na hrotu marseilleského útoku pomalu přebírá výtečný Batshuayi), zaznamenal jeden důležitý milník - trefou na půdě Toulouse (6:1) se osamostatnil na čele dosud aktivních střelců Ligue 1. Nyní má na kontě 97 branek a určitě doufá, že se mu podaří dosáhnout stovky ještě před koncem sezony, kdy mu vyprší platná smlouva a zamíří nejspíše do moskevského Dinama.



Zdroj: Tumblr


#2 Gourcuff do Rennes? Ano, prosím!

Pro věčného smolaře Yoanna Gourcuffa začal březnový program slibně - ve zmiňovaném zápase v Montpellieru, kde dirigoval z pozice ofenzivní spojky útočné duo Fékir - Lacazette, si připsal dvě asistence, a zdálo se (pokolikáté už?), že konečně může začít naplňovat svůj potenciál a dotáhnout Lyon za kýženým osmým titulem. Pokud by tedy zůstal zdravý. Výbuch ve 30. kole proti Nice (1:2) však odnesl zraněním stehna, v dubnu se na trávníku neukáže, a je otázkou, co s ním bude dál. Současný kontrakt má pouze do letošního léta, a ačkoliv z lyonské strany už zazněly zvěsti o jeho dalším prodloužení, pravděpodobnější je nejspíš odchod - a to i přesto, že sám Gourcuff byl ochoten snížit svůj královský plat. Hráčův agent potvrdil zájem z Itálie a Anglie, nejkonkrétněji ale zatím vypadá nabídka Rennes, které by zkušeného playmakera rádo podepsalo v létě zadarmo.

Toto spojení dává dokonalý smysl. Zaprvé, Gourcuff by se vrátil do klubu, který jej pro velký fotbal vychoval; právě z Rennes totiž v roce 2006 odcházel do AC Milán (už tehdy měl na kontě téměř stovku startů za první tým - ve dvaceti letech). Zadruhé - a to je pro fanoušky skutečné lákadlo - Rennes od Pinaultovy proklamované revoluce v první polovině "nultých" let skutečně zazářilo pouze dvakrát, a vždy se jednalo o tým sestavený kolem zkušeného, statického tvůrce hry, který si v obležení silných "bodyguardů" uprostřed zálohy mohl dovolit vyklusávat a odemykat okénka soupeřových obran geniálními pasy. Gourcuff má stejně brilantní fotbalové myšlení jako Jérome Leroy i Julien Féret, a Philippu Montanierovi někdo takový v současnosti zoufale chybí. Běhavé, agilní, ale nezkušené a nekreativní Rennes by s jeho pomocí mohlo napřesrok zaznamenat raketový vzestup. Gourcuff > Doucouré je poměrně jednoduchá nerovnice.


#3 Monaco je definitivně v boji o titul..

Matematika hovoří jasně - pokud monačtí zvládnou svoji dohrávku s Montpellierem, budou první čtyři týmy v ligové tabulce osm kol před koncem vtěsnány do rozmezí pouhých tří bodů. Ligue 1 tak mezi evropskými elitními soutěžemi zůstává poslední, v níž se ještě reálně bojuje o titul. Šanci mají hned čtyři týmy.

Knížecí klub zůstává v této skupince papírovým outsiderem, v jeho prospěch ale hraje několik věcí. V první řadě je to stabilní forma; zatímco totiž PSG, Marseille i Lyon stále čas od času ztrácejí, Monaco sbírá body s železnou pravidelností, zejména díky fenomenálnímu Danijelu Subašićovi, který na Stade Louis II nedostal gól už 661 minut. Zadruhé je nutno vzít v potaz relativně příznivý los. A konečně zatřetí - a to je možná vůbec nejdůležitější faktor - přesunutím Joaa Moutinha na pozici volného ofenzivního záložníka v jakémsi 4-2-1-3 našel kouč Leonardo Jardim recept, jak oživit letos často jalový útok. Portugalský playmaker podával v březnu velice dobré výkony, připsal si tři asistence a zejména v Remeši (3:1) byl doslova k nezastavení. Monacká ofenziva tak s jeho pomocí dokázala třikrát po sobě vstřelit soupeři tři branky; na něco takového fanoušci letos zvyklí skutečně nebyli.



Zdroj: images.express.co.uk


V neprospěch AS samozřejmě hovoří fakt, že bude i nadále tříštit své síly mezi domácí soutěž a Ligu mistrů, kde jej čeká náročný čtvrtfinálový dvojzápas s Juventusem; totéž platí i pro PSG (to narazí pro změnu na Barcelonu), ale pařížský klub je na takový zápřah v závěru sezony přece jen zvyklý. V současnosti mají svěřenci Laurenta Blanka vše ve svých rukou - vedou ligu, jsou ve finále Coupe de la Ligue a v semifinále Coupe de France, a nadále tak živí naděje na domácí treble. Hráčská kvalita a zkušenosti jsou na jejich straně.

To Lyon, který v březnu vyklidil "pole position", si domácí prohrou s Nice (1:2) zadělal na pořádné problémy. Les Aiglons se podařilo poprvé od 24. srpna 2014 prolomit kouzlo Stade Gerland (mezitím si lyonští doma připsali 11 výher a jednu remízu), a aby toho nebylo málo, musí se kouč Hubert Fournier potýkat s úzkým kádrem a smůlou na zranění. Po výpadcích klíčových osob v obraně (Biševac, Bédimo) a útoku (Lacazette) totiž velká rána postihla i záložní řadu, kde bude (kromě Gourcuffa) následující měsíc chybět i kapitán Maxime Gonalons. A to už je obrovský problém.

Les Gones se totiž celou sezonu opírali o fungující systém 4-3-1-2, v němž hrál právě Gonalons naprosto stěžejní úlohu; nyní tak dojde k rozkladu záložní trojice s Ferrim a Tolissem, a jestliže nahradit Lacazetteho góly bylo složité, přijít na způsob, jak zalepit díru po jediném schopném defenzivním záložníkovi v týmu, představuje opravdový oříšek. Arnold Mvuemba je přece jen spíše prototypem "lyonského Matuidiho" než klidným, organizovaným dispečerem Gonalonsova typu. Připočtěte k tomu fakt, že Lyon nasbíral za poslední tři zápasy dvanáct žlutých karet (a v závěru ligy mu tak mohou akutně hrozit disciplinární "stopky"), a z vedoucího týmu ligy je rázem favorit číslo jedna na vypadnutí z elitní trojice.

Tuto pozici dlouho zastávalo Marseille, leč svěřenci Marcela Bielsy v poslední době chytili druhý dech; v březnu si připsali 7 bodů z devíti možných, vedle remízy právě s Lyonem rozstříleli Toulouse (6:1) i Lens (4:0) a vypadá to, že jejich ofenziva, okysličená nástupem Batshuayiho, je opět připravena terorizovat celou ligu. Zmiňované dvě výhry jsou o to cennější, že přišly obě na soupeřových hřištích, kde mělo Marseille na přelomu kalendářního roku velké problémy. Demolice Toulouse byla nejvyšším venkovním triumfem od března 1970, Batshuayi má v roce 2015 bilanci jedné branky na každých 92 minut, a celý tým už stihl za sezonu nastřádat téměř 500 střeleckých pokusů. Navíc i sám Bielsa působí dojmem, jako by jej někdo polil živou vodou; nadále platí za nejlépe střídajícího kouče v soutěži, a po krátkém období útlumu se opět nebojí experimentovat (zařazení Maria Leminy na pravého beka v Toulouse, využití "zapomenutého" systému 3-3-1-3 v Lens).


#4 ..a Saint-Étienne o Ligu mistrů

Toto tvrzení je sice mnohem odvážnější, ale vlastně proč ne? Samozřejmě tedy za předpokladu, že dva z prvních čtyř klubů zažijí ve zbývajících dvou měsících výraznější úpadek - teoreticky by mohlo jít o nezkušený a zraněními sužovaný Lyon + Monaco, které jednak nemá na Saint-Étienne tak výrazný náskok, jednak jej může "potopit" případný další postup v Lize mistrů.

Shrňme si fakta: Les Verts jsou vedle Monaka jediným týmem, který v březnu v lize neztratil ani bod, a tento razantní vzestup po nepovedeném únoru může před klíčovou fází sezony posloužit jako obrovská psychická vzpruha. Zlomem by mohlo být 30. kolo a vítězství nad Lille, do té doby rovněž stoprocentní. Christophe Galtier se podle všeho konečně rozhodl zavrhnout ne úplně spolehlivý systém 4-2-3-1 a vrátit se zpět k osvědčenému 4-3-3 se třemi defenzivně laděnými záložníky (Jérémy Clément, Fabien Lemoine, Landry Nguémo), což se zásadní měrou podepsalo pod výše zmiňovanou explozi křídelního dua Hamouma - Gradel (viz bod 1). Že se v březnu mimořádně dařilo i střídajícímu Yohanu Mollovi budiž důkazem toho, že tento systém, umožňující křídelním hráčům mnohem větší volnost pohybu na soupeřově polovině, propozicím kádru Les Verts sedí přeci jen nejlépe.

Na druhou stranu je nutno vzít v potaz Hamoumovo zranění ze zápasu s Lille, takže je nakonec dost dobře možné, že Saint-Étienne opět najede na svůj klasický režim střídání těsných výher a remíz a nakonec se bude ještě bít o pátou příčku s dotírajícím Bordeaux, které si osvojilo vysoce funkční "diamantové" rozestavení 4-1-2-1-2, v němž se mimořádně daří jak nové posile Clémentu Chantomovi, tak i českému veteránovi Jaroslavu Plašilovi. Dubnový program ukáže, který z těchto scénářů se nakonec stane realitou.



Zdroj: man-news.com


#5 Je Ibrovo francouzské dobrodružství u konce?

Zlatan Ibrahimovic, jak bylo řečeno, vstřelil ve třech březnových ligových zápasech šest branek, načež následující dvě přidal ve švédském dresu v kvalifikačním utkání s Moldavskem; je tedy dost možné, že se (konečně) rozehrává do staré formy, jíž se mu letos zatím dosáhnout nepodařilo. Přesto se však jeho jméno ve Francii skloňovalo v úplně jiném světle - jeho výroky na adresu sudího Lionela Jaffreda (a celé země) po prohraném zápase v Bordeaux Francouzům pořádně hnuly žlučí.

Nešlo pouze o to, že by Ibra, frustrován těsnou prohrou 2:3, kritizoval Jaffredův výkon; ačkoliv i to bylo vrcholně ironické, uvážíme-li, že arbitři jinak PSG spíše připískávají než škodí (viz hned následující zápas s Lorientem, kde darovali Pařížanům neregulérní penaltu, z níž sám Ibra vstřelil gól). Daleko větší odezvu vyvolal jeho výrok, že si "tahne pos**ná země PSG nezaslouží." Švédský kanonýr se sice promptně omluvil - prý neměl na mysli přímo Francii či francouzský lid, ale pouze fotbalovou scénu - nicméně lavinu stížností se mu tím zastavit nepodařilo. Kontroverzní politička Marine Le Pen mu vzkázala, že může kdykoliv odejít, a evidentně s ní souhlasí i jedinci z jiného než fašistického spektra. Deník Le Parisien totiž uspořádal anketu mezi vzorkem 1008 lidí starších 18 let, a výsledky byly všeříkající: 79% dotazovaných uvedlo, že má na Ibrahimovice "špatný názor", 84% ho označilo za arogantního, přičemž pozitivní odezva nepřesáhla 15%.

Je tedy Ibrův čas v Paříži sečten? Zatím se o tomto tématu příliš nemluví, ale vzhledem k tomu, že krátce po bordeauxském extempore prosákly do médií zprávy o zájmu PSG o služby hráčů jako Paulo Dybala či Carlos Tévez, je to dost dobře možné. Na stránkách Le Parisien se navíc objevila slova o chystané rezignaci Laurenta Blanka, proto bychom se neměli divit, vyjde-li najevo, že bohatý klub bude v létě načínat vlastně novou éru. Katarské majitele totiž stále neopustil divoký sen o angažmá Arseneho Wengera.


#6 Fokus na nové talenty v obraně

Rok 2015 defenzivním talentům ve Francii svědčí - v lednu jsme psali o Adamovi Traorém, který zdánlivě bez problémů vyplnil mezeru pod stopery v Lille, únorové bitvy zase vynesly na světlo monackého stopera Wallaceho. Právě tyto dva kluby jsou (spolu s Lyonem) v současnosti vůbec největšími "zásobárnami" dravého mládí, a po březnu si na seznam hráčů ke sledování můžeme připsat další dvě jména - jsou to praví beci Almamy Touré (ASM) a Benjamin Pavard (LOSC). Oba ročník 1996, oba odchovanci klepající na dveře základní sestavy.

Pavardovi otevřelo cestu do týmu zranění stabilní jedničky Francka Bérii, Touré je zase dvojkou za Fabinhem, o nějž bude v létě nejspíš zájem z větších klubů; oba borci však už stihli ukázat, že pro Ligue 1 představují vítané osvěžení, a omlazující politika obou celků - společně s faktem, že jak Monaco, tak Lille staví primárně na pevné defenzivě - jim pro příští sezonu skýtá solidní šanci zazářit. Připočtěte k tomu březnové výkony marseilleského mladíka Baptiste Aloého, jehož živelný, agresivní styl sice stále občas vede ke zbytečným chybám, ale zároveň maximálně imponuje Bielsovu apetitu, nebo stabilní herní vzestup Cédrika Yambérého, který našel místo pod stopery v bordeauxském 4-1-2-1-2, a výsledek je jasný - Francii roste další velice silná generace defenzivních hráčů.


#7 Casanovova éra skončila neslavně, on sám ale může být hrdý

Nedávné příklady Sochaux, Lens, Monaka nebo Auxerre ukazují, že historie a tradice ve Francii k záchraně v první lize zkrátka nestačí. Alain Casanova to pochopil, a v půlce března po téměř sedmi letech rezignoval na post trenéra Toulouse FC.

Jeho posledním krokem ve staré funkci tak bylo potlačení vlastních zájmů na úkor milovaného klubu, za což je nutné mu přičíst kredit - minulý měsíc jsme psali o tom, že Casanovův tým v sobě zkrátka nemá onu bojovnou mentalitu, tolik potřebnou pro tvrdý boj o přežití. Toto Toulouse vnímalo samo sebe už několik let jako dřímajícího adepta na poháry, a březnový zápas v Lens to jasně ukázal: téměř jistě sestupující Les Sang et Or se v něm odmítli podvolit svému osudu, předvedli ukázkově obětavý výkon a nakonec také vyhráli 1:0, zatímco jejich soupeř hrál stylem, jako by na všechno měl ještě spoustu času. V ten okamžik začala být jasná jedna věc - Toulouse sice ztrácelo na záchranu pouhé tři body, jenže aby tuto propast dokázalo překlenout, muselo se něco zásadního změnit. Jinými slovy, největším nepřítelem Toulouse v boji o záchranu bylo samo Toulouse. Casanovův krok je tak nutno vnímat jako velkou sebereflexi.

Prezident Olivier Sadran by totiž sám od sebe nejdéle sloužícího ligového trenéra nejspíš nevyhodil; tak moc se mu cítí zavázán. Pod Casanovovým vedením si Les Violets zahráli pohárovou Evropu, vychovali několik vynikajících hráčů (Gignac, Sissoko, Capoué, Aurier), a poslední dobou přitahovali pozornost coby jeden z takticky nejoriginálnějších a nejzajímavějších týmů v celé Francii. Z šesti kompletních sezon skončili pětkrát v první polovině tabulky, což sice na první pohled nemusí vypadat zrovna oslnivě, v takto nabité soutěži je ale podobná vyrovnanost výkonů obrovským plusem.



Zdroj: panenka-mag.fr


Sám Casanova ostatně svého angažmá rozhodně nelituje. "Neexistuje jiný kouč, který by měl takovou podporu a tak dobré osobní vztahy s klubem jako já v Toulouse," prohlásil v rozhovoru krátce po své rezignaci. "Sedm let ve funkci, to není špatná bilance, zůstat takhle dlouho v jednom klubu se podaří málokomu. Jsem hrdý na to, co jsem tu dokázal. Podařilo se nám rozjet skvělý projekt, instalovat dlouhodobou herní filozofii a vyvinout funkční metodu týmové práce. Naše mládežnické výběry hrají krásný fotbal a slaví s ním úspěchy. Mladí odchovanci se začínají tlačit do prvního týmu, což jsem vždy považoval za svůj cíl," dodal.


#8 Toulouse, Évian nebo Lorient? Sestoupit si nezaslouží nikdo..

Casanovovu roli převzal bývalý obránce a klubový kapitán Dominique Arribagé. Historie se v tomto případě opakuje - jeho předchůdce kdysi dělal asistenta zkušeného Éliemu Baupovi a k prvnímu týmu postoupil ihned poté, co dokončil trenérskou licenci, a Arribagého cesta byla prakticky totožná. Pro Sadrana bylo hodně důležité zachovat zákulisní kontinuitu, proto sáhl do vlastních zdrojů; nový kouč si za asistenty určil Mickaela Debéveho a Teddyho Richerta, kteří rovněž pracovali pro Casanovu, a sám prezident zdůraznil, že toto řešení považuje za dlouhodobé. Ani případný sestup by tak na současné podobě trenérského týmu neměl nic změnit. (Záložník Étienne Didot následně podotkl, že s Arribagého nástupem se prakticky počítalo, i když možná ne takto brzy.)

Nový lodivod Les Violets začínal hodně zostra, v existenčním Derby du Garonne proti rozjetému Bordeaux - a hned oslavil první důležité vítězství 2:1. V tomto zápase zvolil rozestavení 4-4-2 ve složení Ahamada - Tisserand, Kana, Yago, Moubandjé - Akpa, Bodiger, Doumbia, Trejo - Pešić, Ben Yedder; jediný pohled na tuto sestavu zároveň poodkrývá skutečný důvod úpadku celého Toulouse. Klub zkrátka prochází přechodovou fází a ještě si nezvykl, že na krajích obrany a uprostřed zálohy se místo Sissoka, Capouého, Auriera a Mbengueho / Tabanoua prohání neznámí, kvalitativně neprověření mladíci.

Ovládnutí garonského derby bylo pro Arribagého skvělým startem, skutečná zkouška ale přijde až nyní - v prvním dubnovém zápase jede Téfécé na hřiště posledních Mét (které, stejně jako Lens, už mohou s klidem balit druholigové kufry). Venku je totiž tradiční klub naprosto bezzubý a patří mu předposlední místo v celé soutěži; pokud na Saint-Symphorien ztratí další body, bude to mít v následujících kolech hodně těžké.

Na druhou stranu se sluší podotknout, že Toulouse má po 30 odehraných zápasech na kontě 32 bodů, což je na osmnáctý tým tabulky nesmírně vysoké číslo. Sedmnáctý Évian jich nasbíral o tři více, při současném trendu by tedy na záchranu nestačil ani zisk celkových 43 (!) bodů. Černého Petra zkrátka vyfasuje tým, který si to nezaslouží. Ať už mluvíme o Les Violets, Évianu, jemuž letos nedělá problémy porážet přímou konkurenci (což je v podstatě definice úspěšného pojetí záchranářského boje), nebo ofenzivně laděném Lorientu, který v březnu vyslal k brance Caen ohromujících 28 střeleckých pokusů. Stejně jako loni se i letos nakonec dočkáme scénáře, kdy dva jasné sestupující doplní celek, jehož ztráta bude pro Ligue 1 výrazným oslabením.


#9 Uprostřed tabulky už se o nic nehraje

Napínavé bitvy na obou koncích ligového pelotonu sice slibují dramatický závěr sezony, existuje ale i odvrácená stránka - a to je vznik jakési "nudné zóny", rozprostírající se mezi osmým Lille a patnáctou Remeší. Těchto osm klubů se s největší pravděpodobností zachrání, a protože týmy aktuálně okupující pohárové pozice jsou kvalitou i výkonností přeci jen jinde (nehledě na počet bodů), není uprostřed tabulky vlastně reálně o co hrát.

Příklad Lille může posloužit jako dokonalá ilustrace vyrovnanosti Ligue 1 - ještě měsíc zpátky musel kapitán Rio Mavuba vyvracet obavy ze sestupu, a před zápasem 30. kola se Saint-Étienne už mladý ofenzivní záložník Rony Lopes mluvil o pohárových ambicích. Ani v jednom případě přitom nešlo o nějaké "plácání do větru". Po prohře na Geoffroy-Guichard je však zřejmé, že tým Reného Girarda stráví zbytek sezony zapracováváním mladých hráčů a přípravou na tu následující. Totéž čeká i dva bretaňské kluby, Nantes a Rennes, jejichž vzájemný zápas (0:0) ukázal, jak může prestižní lokální derby proměnit fakt, že na výsledku vlastně nezáleží. V klidu může být i desátý Guingamp, který má osm kol před koncem luxusních 39 bodů.

Zbývající čtyři kluby by se mohly ještě zapojit do záchranářských bojů, ale nejde o příliš pravděpodobný scénář. Caen a Remeš (oba 35 bodů, stejně jako Évian) mají výhodu díky svému ofenzivnímu hernímu stylu; Caen sice po vynikajícím začátku roku 2015 v březnu "vyhaslo" a získalo jediný bod, existenční problémy se mu však nejspíše vyhnou, i díky relativně příznivému losu (v posledních pěti kolech hrají Garandeho svěřenci proti Bastii, Évianu a Guingampu). Remeš zase bude profitovat z návratu exulantů z Afrického poháru národů - klíčoví hráči, tedy Moukandjo, Oniangué a Mandi, šli uplynulý měsíc výkonnostně nahoru. Puelovo Nice má sice stále problémy s konzistencí výkonů, umí ale získávat body proti komukoliv, jak dokázala nesmírně důležitá výhra v Lyonu.

Pokud bychom z této zóny měli vybrat tým, který se ještě může ocitnout ve skutečném ohrožení, bude to nejspíš Bastia. A to zejména z jednoho důvodu..


#10 Fanoušci to v roce 2015 začínají přehánět

Korsický celek dlouhodobě těží zejména z prostředí na domácím Stade Armand Césari, jenže s touto výhodou je pro zbytek sezony utrum - při středomořském derby proti Nice totiž fanoušci Bastie dělali takový "brajgl", že všechny zbývající domácí zápasy byly převeleny na Stade Parsimain, hřiště třetiligového Istres. Tvrdé jádro ostrovních příznivců tak musí až do května jezdit projevovat své rasistické a demoliční tendence na pevninu.

Na francouzských tribunách to v březnu vůbec vřelo. Nice, které má sice tradičně slabou návštěvnost, ale o to oddanější ultras, se výhrou v Lyonu dost možná vyhnulo vlastním nepříjemnostem; před tímto zápasem totiž tréninkové hřiště navštívilo na 40 fanoušků s poměrně jasnou zprávou (tehdy měli Les Aiglons vůbec nejhorší formu v celé lize). Komentátor serveru GetFootballNewsFrance Eric Devin zase trefně podotkl, že hlasitost podpory z tribun v Nantes je přímo úměrná agresivitě borců v zelenožlutém; co také jiného dělat, pokud váš tým o nic nehraje a nedává góly. Pověstnou třešničkou na dortu pak bylo chování marseilleského jádra v jinak nezáživném Choc des Olympics proti Lyonu - na místo strhující bitvy dvou kandidátů o titul jsme tak mohli sledovat, jak se prostor kolem branky hostujícího Anthonyho Lopese plní odpadky létajícími z tribun, hráči Lyonu si při zahrávání rohů a autů museli dávat pozor na létající předměty, a nepomohly ani intervence u rozhodčích. Na druhou stranu nikdo nemůže říct, že by ve Francii byla nuda..

---

Ideální sestava měsíce března:




Trenér: Leonardo Jardim (Monaco).

Náhradníci: Anthony Lopes (Lyon) - Baptiste Aloé (Marseille) - Joao Moutinho (Monaco) - Michy Batshuayi (Marseille). Trenér: Marcelo Bielsa (Marseille).

---

Anketa o gól měsíce března:

Jednotlivé nadpisy jsou zároveň odkazy na youtube - oficiální kanál Ligue 1 bohužel neumožňuje pouštět videa z jiných stránek.

Michy Batshuayi (28. kolo, Toulouse - Marseille 1:6)



Nolan Roux (28. kolo, Guingamp - Lille 0:1)



Pablo Chavarría (29. kolo, Lens - Toulouse 1:0)



Carlos Eduardo (30. kolo, Lyon - Nice 1:2)



Max-Alain Gradel (30. kolo, Saint-Étienne - Lille 2:0)