Květen v Ligue 1: Zlatá záře nad Paříží + Velký souhrn celé sezony
Další rok ve francouzském fotbale je za námi, nezbývá tedy než uzavřít pravidelný sezonní seriál reflexí posledního měsíce. Tento článek obsahuje i samostatná vyhlášení nejlepších hráčů soutěže, největších překvapení i zklamání, zhodnocení jednotlivých trenérů a soutěž o nejkrásnější branku - zkrátka vše, co je potřeba k pomyslnému uzavření celé sezony. Příjemnou zábavu!
Začít můžeme odspoda: K jistým sestupujícím Lens a Métám se ve 37. kole přidal i Évian, který tak opouští nejvyšší soutěž po čtyřech letech (a o čtyři roky později, než většina odborníků předpovídala). Tuto trojici napřesrok nahradí suverénní vítěz Ligue 2 z Troyes, Gazélec Ajaccio, u nějž jde o obrovské překvapení, a také Angers, jež si za dlouhá léta marného boje těsně za postupovými pozicemi podobný úspěch určitě zasloužilo.
Letošní sezona byla mimořádně gólová: hned v pěti kolech viděli diváci minimálně 35 branek, což je nejvyšší počet od přelomu tisíciletí. Symbolicky se proto sluší dodat, že Lacazette zlomil lyonský rekord v počtu tref během jediné sezony, Zlatan Ibrahimovic pokořil hranici 100 gólů v dresu PSG, a André-Pierre Gignac dosáhl téhož úspěchu v rámci Ligue 1 (čímž se stal jediným stále aktivním 'stovkařem' soutěže).
Před Gignacovým apetitem zůstává (z týmů hrajících v právě skončené sezoně) uchráněno už pouze Lille, které mimochodem také zaznamenalo jeden vlastní rekord - květnové výhry 3:1 nad Lens a 4:1 v Métách totiž znamenají, že Dogy neprohrály proti nováčkovi už ve 33 (!!!) po sobě jdoucích zápasech. To je poměrně solidní tečka za jinak nepříliš povedenou sezonou.
Rozdávaly se také trofeje - oficiálně je novým nejlepším hráčem L1 Alexandre Lacazette z Lyonu, jeho spoluhráč Nabil Fékir pak dostal ocenění v kategorii mladíků. Potud vše v pořádku. Ceny pro Laurenta Blanka mezi trenéry a zejména Steve Mandandu u gólmanů však pochopil nejspíš málokdo, u Mandandy dokonce asi vůbec nikdo (snad ani samotní fanoušci Marseille).
Také EuroFotbal vyhlašuje výroční ceny - vytvořili jsme absolutní all-stars jedenáctku (včetně zdůvodnění a širšího seznamu kandidátů), dále sestavu největších objevů (či, chcete-li, překvapení) a zklamání. Nechybí ani speciální hodnocení trenérů a souhrn jedenácti klíčových bodů, které rozhodujícím způsobem utvářely ráz celé sezony. K jednotlivým 'shrnujícím' článkům se dostanete prokliknutím na následující obrázky:
Tyto texty, společně s následujícím a předcházejícími devíti měsíčními souhrny (uvedenými na konci v sekci 'související články'), poskytují dohromady vyčerpávající obrázek všeho podstatného, co se na francouzských trávnících dělo mezi srpnem 2014 a květnem 2015.
Ale zpět k novinkám: Pařížští mladíci Mory Diaw a Presnel Kimpembé na svých twitterových účtech potvrdili, že i talentovaní fotbalisté bývají v pubertě, Bordeaux v posledním kole otevřelo zbrusu nový stadion pro Euro 2016 (stařičký Chaban-Delmas tak končí svoji 'službu' po dlouhých 75 letech), a Sochaux prodalo 100% svých akcií čínské elektronické společnosti Ledus, čímž přerušilo letité pouto s domácí automobilkou Peugeot.
Podívejme se nyní na to, jak se všech dvacet týmů seřadilo v konečné tabulce. Do základních skupin Ligy mistrů postupují PSG a Lyon, Monaco se může těšit na předkolo. Evropskou ligu si zahraje Marseille, které - díky pařížským triumfům v obou domácích pohárech - doprovodí i Saint-Étienne a Bordeaux.
V posledním díle našeho tradičního souhrnu opět vypíchneme deset poznatků, které dění v uplynulých týdnech nějakým způsobem vystihují. Na konci jako obvykle nechybí ideální sestava měsíce včetně náhradníků, a také hlasování pro nejhezčí gól roku. V uplynulých souhrnech jste vy, čtenáři, měli možnost hlasovat pro své oblíbené trefy, nyní tedy předkládáme finální výběr těch vůbec nejlepších branek. Videa najdete na konci článku, anketa se nachází klasicky na pravé straně vedle textu.
#1: Jak Laurent Blanc v tichosti překonal Argentince
Ihned poté, co Blanc získal na slavnostním ceremoniálu LFP cenu pro nejlepšího kouče ligy, strhla se v kuloárech (a na sociálních sítích) poměrně vášnivá debata o tom, čím konkrétně si tento titul vlastně zasloužil. Jistě, jeho PSG už mělo v té době tři domácí trofeje a počítalo se s tím, že získá i Coupe de France (což se také nakonec stalo), jenže může fakt, že Blanc s jednoznačně nejsilnějším týmem v zemi spolehlivě plní roli favorita, přebít úspěchy, jichž se svými podceňovanými výběry dosáhli Hubert Fournier a Jocelyn Gourvennec? Často se objevoval argument, že Pařížané měli svoji ligovou suverenitu ukazovat mnohem výrazněji a zajistit si titul dříve než v předposledním kole. Pokud se však díváme na jejich sezonu jako celek, musíme před Blankem chtě nechtě smeknout.
Nejen že obhájce titulu zakončil ročník bez jediné domácí ligové porážky, navíc se mu podařily ještě dva husarské kousky - zaprvé potvrdit svoji dominanci proti přímým konkurentům. Blanc sice poztrácel možná zbytečně moc bodů proti slabším soupeřům, jakmile šlo ale do tuhého, nikdy mu nedělalo problémy zabrat; ať už mluvíme o osmifinále Ligy mistrů proti Mourinhově Chelsea či domácím bojům v rámci elitní pětice klubů, jež se do posledního kola rvaly o Ligu mistrů. PSG takto vyhrálo na Vélodrome, Saint-Étienne rozstřílelo na podzim dokonce 5:0, a proti Lyonu a Monaku si připsalo čtyři cenné remízy. Pokud bychom sestavili tabulku prvních pěti týmů soutěže, najdeme Pařížany neporažené. Není pochyb, že si jejich trenér uvědomoval, kdy se bude lámat chleba.
A tato neocenitelná schopnost - tedy načasovat formu na ten nejlepší možný čas - se zároveň podepsala pod úchvatný finiš bohatého klubu. Stabilita výsledků je v dlouhodobé soutěži klíčová, a jakmile se začalo skutečně hrát o titul, odskočilo PSG svým konkurentům na rozdíl několika tříd. Pod vedením nezastavitelného Edinsona Cavaniho, který zakončoval sezonu v jednoznačně nejlepší formě od svého příchodu (6 květnových gólů!), prosvištěl pařížský klub k mistrovské trofeji šňůrou devíti výher v řadě.
Edinson Cavani (zdroj: football-news.com)
Pokud pamatujete na opěvovanou podzimní formu Marseille, můžete si tyto dvě série porovnat - Les Phocéens tehdy vyhráli osmkrát za sebou, přičemž předváděli vynikající ofenzivní fotbal. Tehdy byl Bielsa veleben jako spasitel. Pařížané v dubnu a květnu předvedli totéž, ba svého odvěkého rivala ještě předčili, Blankovi se však podobné úcty nedostává. (On sám připisuje jarní finiš zejména speciálnímu zimnímu tréninkovému kempu v marockém Marrakéši.) Nedává to smysl - vždyť PSG během tohoto období hrálo opravdu výtečně, dokonce porazilo Lille 6:1 a Guingamp 6:0. Nezbývá než opět si položit nepříjemnou otázku, jak moc je vlastně možné oceňovat trenéra za práci s týmem, od nějž se automaticky očekává, že bude dominovat. V určitém slova smyslu je podzimní Bielsův úprk obdivuhodnější, jenže bylo by nefér odmítat Blankovy zásluhy na tom jarním pařížském - neexistuje totiž věc, kterou by v posledních dvou měsících mohl udělat lépe.
Mimochodem, současný platný rekord pro souvislý počet výher v Ligue 1 je čtrnáct. Drží jej Bordeaux za finiš sezony 2008/09 (11 triumfů v řadě) a začátek té následující. Jeho tehdejší kouč? Laurent Blanc. Vypadá to, že tento přemýšlivý stratég nejspíš svoji práci opravdu ovládá lépe, než je mu řada lidí ochotna přiznat.
#2 Portugalský útok na Ligu mistrů
Bojovalo se také o poslední vstupenku do milionářské soutěže; tu nakonec ukořistilo Monaco, což se před začátkem sezony všeobecně očekávalo. Knížecí klub se však rozjížděl jako dieselová lokomotiva, dlouho hledal správné tempo a rytmus a až na jaře skutečně připomínal onen ambiciózní výběr, který má za cíl obnovit zašlou slávu týmu Didiera Deschampse.
V květnu tak monackým stačil k pojištění strategické třetí příčky zisk tří výher, mohli si dokonce dovolit i prohrát na půdě přímého konkurenta z Marseille. Definitivní jistotu jim dala závěrečná výhra v Lorientu - skóre se stylově zastavilo na hodnotě 1:0. V posledních letech měla Ligue 1 vždy jeden tým, který vystoupal na 'bednu' díky tuhé defenzivě a schopnosti rozhodovat vyrovnané zápasy; po Baupově Marseille a loňském Lille tentokrát převzal štafetu výběr Leonarda Jardima.
Květnové boje pak ukázaly, že monacký vzestup je z největší části dílem Portugalců - sám Jardim, někdejší kouč Sportingu, úspěšně opustil svoji 'barcelonskou' filozofii ve prospěch funkčnějšího, pragmatičtějšího systému, veterán středu obrany Ricardo Carvalho byl v závěrečných kolech opět spolehlivý jako neprostupná skála, playmaker Joao Moutinho se staral o většinu útoků. Skutečnou májovou hvězdou se však stal Bernardo Silva, v minulém měsíci možná vůbec nejlepší hráč celé ligy. Silva ukazoval náznaky svého talentu už na podzim, skutečně však rozkvetl až poté, co do něj klub vložil (trochu nečekanou) důvěru a vykoupil jej v zimě za necelých 16 milionů eur; od té doby šly jeho výkony nahoru téměř s každým zápasem. Jeho výkon ze zápasu proti Toulouse (4:1) by mohl vejít do učebnic pro ofenzivní záložníky.
#3 Marcelo Bielsa prozřel příliš pozdě
"Chtěl bych pogratulovat Francouzům k jejich ligové soutěži. Měl jsem tu čest vést skvělé hráče, někteří z nich patří vůbec k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl. Marseille je vynikající, velmi profesionálně vedený klub. Dnes cítím strašně moc emocí a vím, že na tento okamžik do smrti nezapomenu. Ne všechno se nám povedlo tak, jak mělo, ale tento klub má ohromnou historii, charakter a potenciál. Je frustrující skončit čtvrtý," prohlásil Bielsa po posledním kole, v němž jeho Marseille porazilo Bastii 3:0 a zkompletovalo tak plný počet květnových bodů (při skóre 11:1 ze čtyř zápasů).
Argentinský stratég je kontroverzní postavou, některé jeho výsledky byly rozhodně nedůstojné klubu formátu Les Phocéens (zejména dubnová domácí prohra 3:5 s Lorientem), nicméně pokud přiřkneme rozhodující slovo fanouškům, musíme konstatovat, že jsou s jeho prací maximálně spokojeni. V průběhu celé sezony zaznívaly z tribun i z kabiny úpěnlivé hlasy volající po větší profesionalitě a oddanosti ze strany hráčů; na trenéra nesvaloval vinu prakticky nikdo. Takoví André Ayew s Dimitri Payetem dokonce po trapné sérii čtyř porážek v řadě (která ukončila marseilleské naděje na titul a nakonec i na Ligu mistrů) veřejně přiznávali, že jsou to oni, fotbalisté, kdo je za výsledky zodpovědný. Bielsa prý svoji práci zvládal dobře.
Marcelo Bielsa (zdroj: Get Football News France)
V tuto chvíli je trenérova budoucnost stále ve hvězdách, při hodnocení celé sezony bychom se však měli vyvarovat ostrých soudů. Nikdo nemůže popřít, že horkokrevný Jižan Marseille oživil - po letech vlády unylého negativisty Élie Baupa a přiznaného ne-trenéra Josého Aniga se do jihofrancouzského přístavu opět vrátila vášeň, zápal do hry a ofenzivní orientace na vítězství. Marseilleské publikum patří k nejnáročnějším v celé zemi, Bielsa jim ale dokázal kápnout do noty svojí filozofií, která se s tou klubovou bezvadně doplňuje: lépe je prohrát 3:4 po boji a nechat na hřišti všechno, než proplouvat sezonou plnou nudných jednobrankových triumfů. Způsob, jakým Argentinec donutil své (podle kuloárních zvěstí dosti rozmazlené) svěřence na hřišti 'makat', tribunám pochopitelně imponoval.
Pokud však pátráme po příčinách výpadku klubu z elitní trojice, musíme se zastavit i u jeho pověstné tvrdohlavosti. Květnové výhry, zejména drtivý triumf 4:0 v Lille, se totiž přímo vážou ke změně rozestavení: Bielsa konečně upustil od koketování se svým oblíbeným 3-3-3-1 (jež sice funguje v teorii, v praxi s ním však ve Francii nelze 'přežít' déle než dva měsíce, natož celou sezonu), změnil systém na pohodlnější 4-2-3-1, a co především, přestal ignorovat Romaina Alessandriniho. To je také v hodnocení celé sezony jeho největší problém - útočná čtveřice Alessandrini, Payet, Ayew, Gignac si padla do oka takřka okamžitě, stačilo jen 'vyříznout' z týmu rušivý element sice talentovaného, leč sobeckého Floriana Thauvina. Dá se pochopit, že Bielsa chtěl mít na hřišti jednoho romantického génia, svého 'Riquelmeho', jenže Thauvin tuto roli jednoduše neplnil; kreativním mozkem týmu byl celou dobu pracovitý a nenápadný Payet. Škoda. Kdyby si to Argentinec uvědomil dříve než měsíc před koncem ligy, možná by Marseille přece jen bojovalo o titul až do posledního dechu.
#4 Nová cesta pro Saint-Étienne?
Pro Christophe Galtiera začal květen hotovou noční můrou: těsná (leč zasloužená) prohra 0:1 na neutrální půdě proti Bastii (pykající za fanouškovské nepokoje) byla jeho vůbec první profesní porážkou proti korsickému týmu. Kdyby byli Les Verts tehdy zvítězili, mohli by se nyní - samozřejmě pouze matematicky řečeno - těšit na vytouženou Ligu mistrů. Místo toho vstupovali do posledního kola s vědomím, že je do milionářské soutěže posune pouze výhra nad Guingampem a zároveň zaváhání obou konkurentů; Monaco a Marseille však své úkoly zvládly, takže výsledkem je páté místo.
Galtier vyjádřil v uplynulých týdnech nesmělou touhu v započatém projektu ještě pokračovat, a to navzdory tomu, že jeho odchod (pravděpodobně na Ostrovy) se v období kolem února a března zdál být takřka hotovou věcí. Příčinou změny jeho myšlení může být právě fakt, že bez Ligy mistrů zkrátka nepovažuje svoji misi za ukončenou, dost dobře jej ale také mohla zlákat vidina čerstvé taktické inspirace - a fakt, že svůj zbrusu nový systém nečekaně předvedl už v potenciálně klíčovém posledním utkání, ukazuje, že mu doopravdy věří. Jde o jakési pohyblivé 3-4-3, které má za úkol zvýraznit přirozené přednosti týmu a naopak potlačit jeho slabiny.
Rtuťovitý kouč byl vždy spíše budovatelem než uznávaným stratégem; jeho filozofií je, že funkční stabilní projekt bude v dlouhodobém hledisku i přes občasné ztráty nakonec úspěšnější než tým, který mění svoji podobu týden co týden, podle soupeřů, zranění a dalších okolností (svým způsobem tak jde o přesný opak víry Claude Puela). Doposud hrál na tři obránce se smíšenými výsledky pouze výjimečně, v zápasech proti nejtěžším soupeřům; letos to bylo PSG a Lyon. Májové boje ho však donutily k zamyšlení: poté, co se svým oblíbeným defenzivním 4-3-3 odevzdal body Bastii, 'přepnul' na 4-2-3-1 s Benjaminem Corgnetem na podhrotové pozici a výsledkem byla destrukce odevzdaného Nice (5:0). Hlouběji zakořeněné problémy - jako nefuknční podpora hrotového útočníka, příliš čitelná křídelní hra a přehušťování nekreativního středu pole - však přetrvávaly.
Max-Alain Gradel (zdroj: leparisien.fr)
Galtier proto vymyslel odvážné řešení. Maxe-Alaina Gradela, svého jednoznačně nejlepšího hráče, přesunul z levého křídla na falešnou devítku, přičemž mu za kolegy určil míčového kouzelníka Yohana Molla a přímočarého, zarputilého Kévina Monnet-Paqueta. Toto dynamické ofenzivní trio podporovali ze stran robustní a pracovitý pravý bek Kévin Théophile-Catherine a jeho levý kolega Jonathan Brison; ten by v ideálním případě samozřejmě uvolnil místo Francku Tabanouovi. O defenzivu se pak starali stopeři Loïc Perrin, Mustapha Bayal Sall a Florenting Pogba.
Je nesmírně zajímavé představovat si, jak by mohla vypadat příští sezona Les Verts, pokud by Galtier tuto svoji vizi udržel. Zápas s Guingampem naťukl řadu odpovědí. Nejspíš by došlo ke zhoršení defenzivní činnosti - kapitán Perrin je sice dostatečně inteligentní na to, aby se přizpůsobil takřka okamžitě, jeho 'tykadla' Sall s Pogbou však zrovna neoplývají pohyblivostí a versatilitou, což při vytažení obou beků výše na soupeřovu polovinu logicky hrozí selháváním proti soupeřům, aplikujícím tlak v křídelních prostorech. Zúžení rigorózního středu pole ze tří štítů na dva sice výrazně pomůže plynulosti a atraktivitě hry, ale zároveň vylučuje možnost obětovat najednou oba záložníky jako 'pojistky' ke krajům hřiště.
V ofenzivní fázi by však mohl konečně nastat dlouho očekávaný posun - Gradelovi role volného hráče vepředu sedla naprosto famózně, podal perfektní výkon a s oběma kolegy na křídlech spolupracoval více než slibně. Je samozřejmě otázkou, jestli Gradel - který mimochodem podobný systém hrál už pod Renardem v reprezentaci Pobřeží slonoviny, tehdy ale zleva - na Geoffroy-Guichard vůbec zůstane; pokud by však odešel, mají Les Verts v zásobě typově podobného (a vysoce ceněného) odchovance Allana Saint-Maximina. Odstranění neduživých 'devítek' Wolfswinkela s Erdingem jim může v součtu jedině prospět - pokud, nutno podotknout, nedopadnou jako Toulouse. To také před dvěma lety změnilo systém 4-3-3 na tříobráncový, a výsledkem sice bylo mnohem více branek (na obou stranách), leč spolu s tím i pád do průměru.
#5 Clément Grénier je stále geniální
Uzdravení lyonského talismanu (a stále ještě papírově nejcennějšího hráče kádru) Clémenta Gréniera postavilo kouče Fourniera před nesnadný úkol - nechat tohoto proslulého exekutora přímých kopů na lavičce, nebo jej zapracovat do svého 4-3-1-2 na úkor některé ze součástek fungujícího soukolí? Nakonec zvolil druhou možnost - takže Grénier hrál proti Évianu (2:0) na pravé straně zálohy, v Caen (prohra 0:3, která ukončila lyonské naděje na titul) nastoupil na podhrotu, kdežto Nabil Fékir v útoku vystřídal Clintona N'Jieho, a při remíze 1:1 s Bordeaux se zase objevil pro změnu nalevo. Nejvíce mu sedl zápas s Évianem, v němž bylo naprosto jasně vidět, že ze svého talentu po vleklém zranění nic neztratil: jeho doteky s míčem, krásný gól z přímého kopu, chytré přihrávky do šancí a mimořádná poziční inteligence prozrazují, že jeho místo je ve světovém velkoklubu. Se zdravým Grénierem v týmu může mít Lyon napřesrok zadarmo úžasnou posilu.
#6 Co s Jordanem Veretoutem?
Nantes zakončilo sezonu s nejhorším útokem v celé soutěži (29 vstřelených gólů). Díky perfektní herní organizaci a detailně propracovanému systému kouče Michela Der Zakariana to sice nakonec nemělo nijak drastické následky (i přes jarní potíže se Les Canaris nakonec pohodlně zachránili), on sám však ve svých ambicích pokračovat ve stopách slavného kolegy Raynalda Denoueixe spokojeně rozhodně nepůsobí. Vést jedno z objektivně nejnudnějších mužstev celé ligy mu nestačí a do příští sezony bude mít určitě vyšší ambice. Klíčové jsou v tomto směru dva body: zaprvé udržet v týmu hyper-talentovaného odchovance Jordana Veretouta, a zadruhé mu najít ideální pozici na hřišti.
Jordan Veretout (zdroj: lefigaro.fr)
Každý, kdo měl tu možnost shlédnout některý z letošních zápasů Nantes, si toho musel všimnout takřka okamžitě: Veretout nad svými spoluhráči kvalitativně jednoznačně vyčnívá. Dokud byl v týmu přítomen i Filip Djordjević, profiloval se v první řadě jako 'deep-lying playmaker', kreativní záložník zapuštěný v prostoru pod stopery (podobně jako například pařížský Marco Verratti); po Srbově letním (neslavném) odchodu do Lazia však před Der Zakarianem vyvstal nový, pořádně těžký úkol. Veretout je totiž v současném kádru nejlepším hráčem na pozici defenzivního, středního i ofenzivního záložníka, a rozhodnout se, kam jej postavit, tak není úplně jednoduché. Pokud hraje z hloubi pole, fungují Les Canaris dobře až na poslední třetinu hřiště, kde zkrátka postrádají kreativního borce schopného dát finální přihrávku. Pokud nastoupí pod útočníky, tak tato starost odpadá, ale důsledkem je neschopnost smysluplně vyvézt míč z obrany a neklid pod tlakem soupeře. Oboje role najednou přitom mladý středopolař zastávat nemůže, protože má jen jedny plíce a dvě nohy.
Der Zakarian se v květnu pokoušel oživit útočnou potenci svého týmu nasazením dvou hrotových útočníků; i ve stále populárnějším rozestavení 4-3-1-2 (které už nyní hraje prakticky polovina ligy) to však byl Veretout, kdo se staral o góly. Ať už z pozice ofenzivní spojky (branka při prohře 1:2 s Bordeaux), nebo pravého středního záložníka (asistence u remízy 1:1 s Lorientem). V posledním kole proti Lens pak nastoupil pod stopery a Nantes prohrálo 0:1. Sezonu zakončil oceňovaný záložník se sedmi góly na kontě - žádný jeho spoluhráč nevstřelil více než čtyři.
#7 Země trenérům zaslíbená
Letošní rok také potvrdil pokračování jednoho déletrvajícího trendu - trenéři, jejichž týmy hrají pod své možnosti, nejsou snad v žádné ze špičkových světových lig ve větším bezpečí než v té francouzské. Stačí se podívat na sestupující celky; jak Pascal Dupraz v Évianu, tak Albert Cartier v Métách požívali po celý rok hlasité veřejné podpory, a to nejen od svých šéfů, ale i od příznivců (přestože Cartier mohl objektivně, alespoň v určitých fragmentech, hrát jistě mnohem lépe). Antoine Kombouaré, lodivod posledního Lens, se dokonce po finálním domácím utkání s Nantes (1:0) loučil se slzami v očích, zatímco tribuny sborově vyvolávaly jeho jméno. Jistě, Lens hrálo celou sezonu s výrazně omezenými prostředky a jeho sestup byl prakticky nevyhnutelný, nicméně hromadně vyhlásit trenéra za hrdinu rozhodně není ten nejtradičnější způsob, kterým by fanoušci nejhoršího týmu soutěže uzavírali sezonu.
Stejně tak byl Leonardo Jardim v bezpečí na podzim, kdy se jeho Monaco rozjíždělo jen hodně ztuha; René Girard s Philippe Montanierem zase přežili celý rok v relativním klidu, přestože jejich svěřenci (hráči Lille a Rennes) výrazně zaostávali za pohárovými cíli. Lorient podržel až do konce benjamínka Sylvaina Ripolla, po podzimu poslední Caen zůstalo věrné Patrice Garandemu, Nice dokonce i přes další trapnou sezonu nadále počítá s veteránem Claude Puelem (přestože tady už je názor fanoušků trochu odlišný). To jsou (s výjimkou Caen a Monaka) všechno kluby, které šly do sezony s výrazně vyššími ambicemi; na trenéra se ale ve Francii zkrátka pohlíží jako na personu, která svému řemeslu rozumí přece jen lépe než její okolí.
Jediné tři změny tak přišly ve chvílích, kdy zainteresovaným klubům reálně hrozil sestup - jak Claude Makélélé v Bastii, tak později Alain Casanova v Toulouse i Jean-Luc Vasseur v Remeši ztratili kontrolu nad kabinou a jejich projekty se jim doslova rozpadly pod rukama. To je také odpovědí na to, proč v těchto situacích francouzské kluby povolávají většinou s prostředím sžité asistenty, jejichž trenérská erudice bývá přinejmenším zpochybnitelná - úkolem Ghislaina Printanta, Dominique Arribagého i Oliviera Guégana bylo v první řadě vytáhnout své týmy z deprese a opět je namotivovat k boji na hřišti. Všem třem se to povedlo a všichni si tak vysloužili nové, plnohodnotné kontrakty pro následující sezonu.
Fanoušci Évianu (zdroj: newsnetz.ch)
#8 Vyhoření pod Alpami
Příběh prvoligového Évianu nakonec skončil podobně jako pohádky Brestu či Valenciennes, tedy totálním výbuchem. Příčin můžeme najít hned několik (zranění a ztráta formy Daniela Wasse, nekoncepční taktika posilování směsicí Dánů, Kostaričanů a uvadajících talentů na hostování, neschopnost nalézt po Khelifovi s Bérigaudem dalšího spolehlivého střelce, tragické individuální chyby v obraně), v důsledku to však, s několikadenním odstupem, vypadá jednoduše na totální kolaps organismu. Évian zkrátka tak dlouho bojoval proti všem předpokladům, až mu definitivně došla dříve obdivuhodná mentální síla vzepřít se pokaždé, když to bylo potřeba. Jeho největší přednost se proměnila v nejpalčivější slabinu.
Květnové zápasy to ukázaly dokonale. Proti Lyonu (0:2) se s body příliš nepočítalo, tři prohry z finálních tří kol však už přišly za okolností, z nichž by Évian minulých let dokázal naopak těžit: v Remeši (2:3) Les Roses vedli a finální úder inkasovali až v 86. minutě, načež doma proti Saint-Étienne (1:2) působili naprosto odevzdaným dojmem a matematicky tak stvrdili svůj sestup. Chaotická závěrečná přestřelka s mnohem uvolněnějším Caen (2:3) pak už jen celý kolaps symbolicky uzavřela.
#9 V čem se Troyes může poučit od Caen?
Při pátrání po tom, jak se vlastně Caen zachránilo, je samozřejmě nejjednodušší ohlédnout se zpět do začátku roku 2015, kdy Les Rouges et Bleus pod taktovkou znovuzrozeného playmakera Juliena Féreta ničili jeden tým za druhým, remizovali s PSG a vykradli Vélodrome. Jenže nesmíme opomíjet otázku, proč k této sérii vůbec mohlo dojít - a odpovědí je nezdolně pozitivní, optimistická atmosféra, která skromný klub po celý rok obestírala.
Na rozdíl například od dalšího nováčka z Mét, který byl loni v Ligue 2 výrazně lepším týmem, ale do nejvyšší soutěže přišel v první řadě bránit, bylo caenskou misí od začátku především užívat si, bavit a hrát atraktivní ofenzivní fotbal. To samozřejmě vedlo ke ztrátě spousty objektivně zbytečných bodů, ale zároveň to dalo týmu mentální sílu překonávat favority, kteří se příliš úporně soustředili na pragmatické zisky - v květnu to byl třeba Lyon, jenž v Normandii proti mnohem pozitivnějšímu soupeři prohrál drtivě 0:3 a nechal se tak semlít vlastní nervozitou v (poté už ztraceném) boji o titul.
Troyes, jasný vítěz letošní Ligue 2, má našlápnuto podobným směrem. Samozřejmě bude záležet na řadě faktorů - jestli už osmatřicetiletý playmaker Benjamin Nivet zvládne další sezonu na vrcholné úrovni, jestli v týmu zůstane Monakem zapůjčený šikula Jessy Pi, co předvede ve svém prvním 'velkém' roce mimořádně talentovaný útočník Corentin Jean, co vymyslí uznávaný kouč a lokální legenda Jean-Marc Furlan - ale otevřený a optimistický přístup by měl být základní platformou, z níž bude nováček vycházet.
Benjamin Nivet (zdroj: lest-eclair.fr)
Furlan si to určitě dobře uvědomuje: při poslední sezoně Troyes v Ligue 1 totiž po tragickém podzimu 'přepnul' na mnohem ofenzivnější, agilnější fotbal, a na jaře si jeho tým vedle výrazného výsledkového vzepětí získal i sympatie řady nestranných fanoušků. Tehdy to na záchranu nestačilo, proto by v nové sezoně nebylo od věci začít takto 'zostra' rovnou.
#10 Od nové sezony sestupují pouze dva týmy
Poslední poznámka bude tentokrát technického rázu; podobné novinky většinou zmiňujeme v úvodu, tato je však natolik výrazná, že si zaslouží vypíchnout. Od následující sezony totiž dochází ve Francii ke změně formátu - mezi (polo)profesionálními soutěžemi, tedy Ligue 1, Ligue 2 a Nationalem, se už budou dále střídat pouze dva kluby.
Prezident LFP Frédéric Thiriez to v květnu oznámil naprosto bez přípravy a vzbudil tím obrovskou pozornost; jak by taky ne, systém dvou postupujících a dvou sestupujících nepraktikuje ve velkých evropských ligách vůbec nikdo. Alespoň tedy ne v rámci těch, kde každý rok hraje 20 týmů. "Je to důležité rozhodnutí pro budoucnost a další modernizaci fotbalu, rada to schválila takřka jednohlasně. Základní myšlenkou je, že investoři potřebují více jistoty," prohlásil Thiriez. Uvidíme. Pokud by toto pravidlo platilo už letos, zůstal by Évian mezi smetánkou, což představitelé podalpského klubu pochopitelně kvitovali s notnou dávkou hořkosti.
IDEÁLNÍ JEDENÁCTKA MĚSÍCE KVĚTNA:
Trenér Laurent Blanc (PSG).
Náhradníci: Anthony Lopes (Lyon) - Mathieu Bodmer (Nice) - Nicolas Benezet (Caen) - Diego Rolán (Bordeaux). Trenér: Marcelo Bielsa (Marseille).
ANKETA O NEJHEZČÍ GÓL SEZONY 2014/15:
Jednotlivé nadpisy jsou zároveň odkazy na youtube - oficiální kanál Ligue 1 bohužel neumožňuje pouštět videa z jiných stránek.
Srpen: Zlatan Ibrahimovic (1. kolo, Reims - PSG 2:2)
Září: André-Pierre Gignac (6. kolo, Marseille - Rennes 3:0)
Říjen: Carlos Eduardo (11. kolo, Guingamp - Nice 2:7)
Listopad: Daniel Wass (15. kolo, Évian - Guingamp 2:0)
Prosinec: Dimitar Berbatov (17. kolo, Toulouse - Monaco 0:2)
Leden: Ézequiel Lavezzi (23. kolo, PSG - Rennes 1:0)
Únor: Lamine Gassama (24. kolo, Remeš - Lorient 1:3)
Březen: Michy Batshuayi (28. kolo, Toulouse - Marseille 1:6)
Duben: Blaise Matuidi (31. kolo, Marseille - PSG 2:3)
Květen: Éric Bauthéac (38. kolo, Toulouse - Nice 2:3)
Začít můžeme odspoda: K jistým sestupujícím Lens a Métám se ve 37. kole přidal i Évian, který tak opouští nejvyšší soutěž po čtyřech letech (a o čtyři roky později, než většina odborníků předpovídala). Tuto trojici napřesrok nahradí suverénní vítěz Ligue 2 z Troyes, Gazélec Ajaccio, u nějž jde o obrovské překvapení, a také Angers, jež si za dlouhá léta marného boje těsně za postupovými pozicemi podobný úspěch určitě zasloužilo.
Letošní sezona byla mimořádně gólová: hned v pěti kolech viděli diváci minimálně 35 branek, což je nejvyšší počet od přelomu tisíciletí. Symbolicky se proto sluší dodat, že Lacazette zlomil lyonský rekord v počtu tref během jediné sezony, Zlatan Ibrahimovic pokořil hranici 100 gólů v dresu PSG, a André-Pierre Gignac dosáhl téhož úspěchu v rámci Ligue 1 (čímž se stal jediným stále aktivním 'stovkařem' soutěže).
Před Gignacovým apetitem zůstává (z týmů hrajících v právě skončené sezoně) uchráněno už pouze Lille, které mimochodem také zaznamenalo jeden vlastní rekord - květnové výhry 3:1 nad Lens a 4:1 v Métách totiž znamenají, že Dogy neprohrály proti nováčkovi už ve 33 (!!!) po sobě jdoucích zápasech. To je poměrně solidní tečka za jinak nepříliš povedenou sezonou.
Rozdávaly se také trofeje - oficiálně je novým nejlepším hráčem L1 Alexandre Lacazette z Lyonu, jeho spoluhráč Nabil Fékir pak dostal ocenění v kategorii mladíků. Potud vše v pořádku. Ceny pro Laurenta Blanka mezi trenéry a zejména Steve Mandandu u gólmanů však pochopil nejspíš málokdo, u Mandandy dokonce asi vůbec nikdo (snad ani samotní fanoušci Marseille).
Také EuroFotbal vyhlašuje výroční ceny - vytvořili jsme absolutní all-stars jedenáctku (včetně zdůvodnění a širšího seznamu kandidátů), dále sestavu největších objevů (či, chcete-li, překvapení) a zklamání. Nechybí ani speciální hodnocení trenérů a souhrn jedenácti klíčových bodů, které rozhodujícím způsobem utvářely ráz celé sezony. K jednotlivým 'shrnujícím' článkům se dostanete prokliknutím na následující obrázky:
Tyto texty, společně s následujícím a předcházejícími devíti měsíčními souhrny (uvedenými na konci v sekci 'související články'), poskytují dohromady vyčerpávající obrázek všeho podstatného, co se na francouzských trávnících dělo mezi srpnem 2014 a květnem 2015.
Ale zpět k novinkám: Pařížští mladíci Mory Diaw a Presnel Kimpembé na svých twitterových účtech potvrdili, že i talentovaní fotbalisté bývají v pubertě, Bordeaux v posledním kole otevřelo zbrusu nový stadion pro Euro 2016 (stařičký Chaban-Delmas tak končí svoji 'službu' po dlouhých 75 letech), a Sochaux prodalo 100% svých akcií čínské elektronické společnosti Ledus, čímž přerušilo letité pouto s domácí automobilkou Peugeot.
Podívejme se nyní na to, jak se všech dvacet týmů seřadilo v konečné tabulce. Do základních skupin Ligy mistrů postupují PSG a Lyon, Monaco se může těšit na předkolo. Evropskou ligu si zahraje Marseille, které - díky pařížským triumfům v obou domácích pohárech - doprovodí i Saint-Étienne a Bordeaux.
Tabulka
| Tým | Z | V | R | P | S | B | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. |  | Paris Saint-Germain | 38 | 24 | 11 | 3 | 83:36 | 83 |
| 2. |  | Olympique Lyon | 38 | 22 | 9 | 7 | 72:33 | 75 |
| 3. |  | AS Monaco | 38 | 20 | 11 | 7 | 51:26 | 71 |
| 4. |  | Olympique Marseille | 38 | 21 | 6 | 11 | 76:42 | 69 |
| 5. |  | AS Saint-Étienne | 38 | 19 | 12 | 7 | 51:30 | 69 |
| 6. |  | Girondins Bordeaux | 38 | 17 | 12 | 9 | 47:44 | 63 |
| 7. |  | Montpellier HSC | 38 | 16 | 8 | 14 | 46:39 | 56 |
| 8. |  | Lille OSC | 38 | 16 | 8 | 14 | 43:42 | 56 |
| 9. |  | Stade Rennes | 38 | 13 | 11 | 14 | 35:42 | 50 |
| 10. |  | EA Guingamp | 38 | 15 | 4 | 19 | 41:55 | 49 |
| 11. |  | OGC Nice | 38 | 13 | 9 | 16 | 44:53 | 48 |
| 12. |  | SC Bastia | 38 | 12 | 11 | 15 | 37:46 | 47 |
| 13. |  | SM Caen | 38 | 12 | 10 | 16 | 54:55 | 46 |
| 14. |  | FC Nantes | 38 | 11 | 12 | 15 | 29:40 | 45 |
| 15. |  | Stade Reims | 38 | 12 | 8 | 18 | 47:66 | 44 |
| 16. |  | FC Lorient | 38 | 12 | 7 | 19 | 44:50 | 43 |
| 17. |  | Toulouse FC | 38 | 12 | 6 | 20 | 43:64 | 42 |
| 18. |  | Évian Thonon Gaillard | 38 | 11 | 4 | 23 | 41:62 | 37 |
| 19. |  | FC Metz | 38 | 7 | 9 | 22 | 31:61 | 30 |
| 20. |  | RC Lens | 38 | 7 | 8 | 23 | 32:61 | 29 |
V posledním díle našeho tradičního souhrnu opět vypíchneme deset poznatků, které dění v uplynulých týdnech nějakým způsobem vystihují. Na konci jako obvykle nechybí ideální sestava měsíce včetně náhradníků, a také hlasování pro nejhezčí gól roku. V uplynulých souhrnech jste vy, čtenáři, měli možnost hlasovat pro své oblíbené trefy, nyní tedy předkládáme finální výběr těch vůbec nejlepších branek. Videa najdete na konci článku, anketa se nachází klasicky na pravé straně vedle textu.
#1: Jak Laurent Blanc v tichosti překonal Argentince
Ihned poté, co Blanc získal na slavnostním ceremoniálu LFP cenu pro nejlepšího kouče ligy, strhla se v kuloárech (a na sociálních sítích) poměrně vášnivá debata o tom, čím konkrétně si tento titul vlastně zasloužil. Jistě, jeho PSG už mělo v té době tři domácí trofeje a počítalo se s tím, že získá i Coupe de France (což se také nakonec stalo), jenže může fakt, že Blanc s jednoznačně nejsilnějším týmem v zemi spolehlivě plní roli favorita, přebít úspěchy, jichž se svými podceňovanými výběry dosáhli Hubert Fournier a Jocelyn Gourvennec? Často se objevoval argument, že Pařížané měli svoji ligovou suverenitu ukazovat mnohem výrazněji a zajistit si titul dříve než v předposledním kole. Pokud se však díváme na jejich sezonu jako celek, musíme před Blankem chtě nechtě smeknout.
Nejen že obhájce titulu zakončil ročník bez jediné domácí ligové porážky, navíc se mu podařily ještě dva husarské kousky - zaprvé potvrdit svoji dominanci proti přímým konkurentům. Blanc sice poztrácel možná zbytečně moc bodů proti slabším soupeřům, jakmile šlo ale do tuhého, nikdy mu nedělalo problémy zabrat; ať už mluvíme o osmifinále Ligy mistrů proti Mourinhově Chelsea či domácím bojům v rámci elitní pětice klubů, jež se do posledního kola rvaly o Ligu mistrů. PSG takto vyhrálo na Vélodrome, Saint-Étienne rozstřílelo na podzim dokonce 5:0, a proti Lyonu a Monaku si připsalo čtyři cenné remízy. Pokud bychom sestavili tabulku prvních pěti týmů soutěže, najdeme Pařížany neporažené. Není pochyb, že si jejich trenér uvědomoval, kdy se bude lámat chleba.
A tato neocenitelná schopnost - tedy načasovat formu na ten nejlepší možný čas - se zároveň podepsala pod úchvatný finiš bohatého klubu. Stabilita výsledků je v dlouhodobé soutěži klíčová, a jakmile se začalo skutečně hrát o titul, odskočilo PSG svým konkurentům na rozdíl několika tříd. Pod vedením nezastavitelného Edinsona Cavaniho, který zakončoval sezonu v jednoznačně nejlepší formě od svého příchodu (6 květnových gólů!), prosvištěl pařížský klub k mistrovské trofeji šňůrou devíti výher v řadě.
Edinson Cavani (zdroj: football-news.com)
Pokud pamatujete na opěvovanou podzimní formu Marseille, můžete si tyto dvě série porovnat - Les Phocéens tehdy vyhráli osmkrát za sebou, přičemž předváděli vynikající ofenzivní fotbal. Tehdy byl Bielsa veleben jako spasitel. Pařížané v dubnu a květnu předvedli totéž, ba svého odvěkého rivala ještě předčili, Blankovi se však podobné úcty nedostává. (On sám připisuje jarní finiš zejména speciálnímu zimnímu tréninkovému kempu v marockém Marrakéši.) Nedává to smysl - vždyť PSG během tohoto období hrálo opravdu výtečně, dokonce porazilo Lille 6:1 a Guingamp 6:0. Nezbývá než opět si položit nepříjemnou otázku, jak moc je vlastně možné oceňovat trenéra za práci s týmem, od nějž se automaticky očekává, že bude dominovat. V určitém slova smyslu je podzimní Bielsův úprk obdivuhodnější, jenže bylo by nefér odmítat Blankovy zásluhy na tom jarním pařížském - neexistuje totiž věc, kterou by v posledních dvou měsících mohl udělat lépe.
Mimochodem, současný platný rekord pro souvislý počet výher v Ligue 1 je čtrnáct. Drží jej Bordeaux za finiš sezony 2008/09 (11 triumfů v řadě) a začátek té následující. Jeho tehdejší kouč? Laurent Blanc. Vypadá to, že tento přemýšlivý stratég nejspíš svoji práci opravdu ovládá lépe, než je mu řada lidí ochotna přiznat.
#2 Portugalský útok na Ligu mistrů
Bojovalo se také o poslední vstupenku do milionářské soutěže; tu nakonec ukořistilo Monaco, což se před začátkem sezony všeobecně očekávalo. Knížecí klub se však rozjížděl jako dieselová lokomotiva, dlouho hledal správné tempo a rytmus a až na jaře skutečně připomínal onen ambiciózní výběr, který má za cíl obnovit zašlou slávu týmu Didiera Deschampse.
V květnu tak monackým stačil k pojištění strategické třetí příčky zisk tří výher, mohli si dokonce dovolit i prohrát na půdě přímého konkurenta z Marseille. Definitivní jistotu jim dala závěrečná výhra v Lorientu - skóre se stylově zastavilo na hodnotě 1:0. V posledních letech měla Ligue 1 vždy jeden tým, který vystoupal na 'bednu' díky tuhé defenzivě a schopnosti rozhodovat vyrovnané zápasy; po Baupově Marseille a loňském Lille tentokrát převzal štafetu výběr Leonarda Jardima.
Květnové boje pak ukázaly, že monacký vzestup je z největší části dílem Portugalců - sám Jardim, někdejší kouč Sportingu, úspěšně opustil svoji 'barcelonskou' filozofii ve prospěch funkčnějšího, pragmatičtějšího systému, veterán středu obrany Ricardo Carvalho byl v závěrečných kolech opět spolehlivý jako neprostupná skála, playmaker Joao Moutinho se staral o většinu útoků. Skutečnou májovou hvězdou se však stal Bernardo Silva, v minulém měsíci možná vůbec nejlepší hráč celé ligy. Silva ukazoval náznaky svého talentu už na podzim, skutečně však rozkvetl až poté, co do něj klub vložil (trochu nečekanou) důvěru a vykoupil jej v zimě za necelých 16 milionů eur; od té doby šly jeho výkony nahoru téměř s každým zápasem. Jeho výkon ze zápasu proti Toulouse (4:1) by mohl vejít do učebnic pro ofenzivní záložníky.
#3 Marcelo Bielsa prozřel příliš pozdě
"Chtěl bych pogratulovat Francouzům k jejich ligové soutěži. Měl jsem tu čest vést skvělé hráče, někteří z nich patří vůbec k tomu nejlepšímu, co jsem kdy viděl. Marseille je vynikající, velmi profesionálně vedený klub. Dnes cítím strašně moc emocí a vím, že na tento okamžik do smrti nezapomenu. Ne všechno se nám povedlo tak, jak mělo, ale tento klub má ohromnou historii, charakter a potenciál. Je frustrující skončit čtvrtý," prohlásil Bielsa po posledním kole, v němž jeho Marseille porazilo Bastii 3:0 a zkompletovalo tak plný počet květnových bodů (při skóre 11:1 ze čtyř zápasů).
Argentinský stratég je kontroverzní postavou, některé jeho výsledky byly rozhodně nedůstojné klubu formátu Les Phocéens (zejména dubnová domácí prohra 3:5 s Lorientem), nicméně pokud přiřkneme rozhodující slovo fanouškům, musíme konstatovat, že jsou s jeho prací maximálně spokojeni. V průběhu celé sezony zaznívaly z tribun i z kabiny úpěnlivé hlasy volající po větší profesionalitě a oddanosti ze strany hráčů; na trenéra nesvaloval vinu prakticky nikdo. Takoví André Ayew s Dimitri Payetem dokonce po trapné sérii čtyř porážek v řadě (která ukončila marseilleské naděje na titul a nakonec i na Ligu mistrů) veřejně přiznávali, že jsou to oni, fotbalisté, kdo je za výsledky zodpovědný. Bielsa prý svoji práci zvládal dobře.
Marcelo Bielsa (zdroj: Get Football News France)
V tuto chvíli je trenérova budoucnost stále ve hvězdách, při hodnocení celé sezony bychom se však měli vyvarovat ostrých soudů. Nikdo nemůže popřít, že horkokrevný Jižan Marseille oživil - po letech vlády unylého negativisty Élie Baupa a přiznaného ne-trenéra Josého Aniga se do jihofrancouzského přístavu opět vrátila vášeň, zápal do hry a ofenzivní orientace na vítězství. Marseilleské publikum patří k nejnáročnějším v celé zemi, Bielsa jim ale dokázal kápnout do noty svojí filozofií, která se s tou klubovou bezvadně doplňuje: lépe je prohrát 3:4 po boji a nechat na hřišti všechno, než proplouvat sezonou plnou nudných jednobrankových triumfů. Způsob, jakým Argentinec donutil své (podle kuloárních zvěstí dosti rozmazlené) svěřence na hřišti 'makat', tribunám pochopitelně imponoval.
Pokud však pátráme po příčinách výpadku klubu z elitní trojice, musíme se zastavit i u jeho pověstné tvrdohlavosti. Květnové výhry, zejména drtivý triumf 4:0 v Lille, se totiž přímo vážou ke změně rozestavení: Bielsa konečně upustil od koketování se svým oblíbeným 3-3-3-1 (jež sice funguje v teorii, v praxi s ním však ve Francii nelze 'přežít' déle než dva měsíce, natož celou sezonu), změnil systém na pohodlnější 4-2-3-1, a co především, přestal ignorovat Romaina Alessandriniho. To je také v hodnocení celé sezony jeho největší problém - útočná čtveřice Alessandrini, Payet, Ayew, Gignac si padla do oka takřka okamžitě, stačilo jen 'vyříznout' z týmu rušivý element sice talentovaného, leč sobeckého Floriana Thauvina. Dá se pochopit, že Bielsa chtěl mít na hřišti jednoho romantického génia, svého 'Riquelmeho', jenže Thauvin tuto roli jednoduše neplnil; kreativním mozkem týmu byl celou dobu pracovitý a nenápadný Payet. Škoda. Kdyby si to Argentinec uvědomil dříve než měsíc před koncem ligy, možná by Marseille přece jen bojovalo o titul až do posledního dechu.
#4 Nová cesta pro Saint-Étienne?
Pro Christophe Galtiera začal květen hotovou noční můrou: těsná (leč zasloužená) prohra 0:1 na neutrální půdě proti Bastii (pykající za fanouškovské nepokoje) byla jeho vůbec první profesní porážkou proti korsickému týmu. Kdyby byli Les Verts tehdy zvítězili, mohli by se nyní - samozřejmě pouze matematicky řečeno - těšit na vytouženou Ligu mistrů. Místo toho vstupovali do posledního kola s vědomím, že je do milionářské soutěže posune pouze výhra nad Guingampem a zároveň zaváhání obou konkurentů; Monaco a Marseille však své úkoly zvládly, takže výsledkem je páté místo.
Galtier vyjádřil v uplynulých týdnech nesmělou touhu v započatém projektu ještě pokračovat, a to navzdory tomu, že jeho odchod (pravděpodobně na Ostrovy) se v období kolem února a března zdál být takřka hotovou věcí. Příčinou změny jeho myšlení může být právě fakt, že bez Ligy mistrů zkrátka nepovažuje svoji misi za ukončenou, dost dobře jej ale také mohla zlákat vidina čerstvé taktické inspirace - a fakt, že svůj zbrusu nový systém nečekaně předvedl už v potenciálně klíčovém posledním utkání, ukazuje, že mu doopravdy věří. Jde o jakési pohyblivé 3-4-3, které má za úkol zvýraznit přirozené přednosti týmu a naopak potlačit jeho slabiny.
Rtuťovitý kouč byl vždy spíše budovatelem než uznávaným stratégem; jeho filozofií je, že funkční stabilní projekt bude v dlouhodobém hledisku i přes občasné ztráty nakonec úspěšnější než tým, který mění svoji podobu týden co týden, podle soupeřů, zranění a dalších okolností (svým způsobem tak jde o přesný opak víry Claude Puela). Doposud hrál na tři obránce se smíšenými výsledky pouze výjimečně, v zápasech proti nejtěžším soupeřům; letos to bylo PSG a Lyon. Májové boje ho však donutily k zamyšlení: poté, co se svým oblíbeným defenzivním 4-3-3 odevzdal body Bastii, 'přepnul' na 4-2-3-1 s Benjaminem Corgnetem na podhrotové pozici a výsledkem byla destrukce odevzdaného Nice (5:0). Hlouběji zakořeněné problémy - jako nefuknční podpora hrotového útočníka, příliš čitelná křídelní hra a přehušťování nekreativního středu pole - však přetrvávaly.
Max-Alain Gradel (zdroj: leparisien.fr)
Galtier proto vymyslel odvážné řešení. Maxe-Alaina Gradela, svého jednoznačně nejlepšího hráče, přesunul z levého křídla na falešnou devítku, přičemž mu za kolegy určil míčového kouzelníka Yohana Molla a přímočarého, zarputilého Kévina Monnet-Paqueta. Toto dynamické ofenzivní trio podporovali ze stran robustní a pracovitý pravý bek Kévin Théophile-Catherine a jeho levý kolega Jonathan Brison; ten by v ideálním případě samozřejmě uvolnil místo Francku Tabanouovi. O defenzivu se pak starali stopeři Loïc Perrin, Mustapha Bayal Sall a Florenting Pogba.
Je nesmírně zajímavé představovat si, jak by mohla vypadat příští sezona Les Verts, pokud by Galtier tuto svoji vizi udržel. Zápas s Guingampem naťukl řadu odpovědí. Nejspíš by došlo ke zhoršení defenzivní činnosti - kapitán Perrin je sice dostatečně inteligentní na to, aby se přizpůsobil takřka okamžitě, jeho 'tykadla' Sall s Pogbou však zrovna neoplývají pohyblivostí a versatilitou, což při vytažení obou beků výše na soupeřovu polovinu logicky hrozí selháváním proti soupeřům, aplikujícím tlak v křídelních prostorech. Zúžení rigorózního středu pole ze tří štítů na dva sice výrazně pomůže plynulosti a atraktivitě hry, ale zároveň vylučuje možnost obětovat najednou oba záložníky jako 'pojistky' ke krajům hřiště.
V ofenzivní fázi by však mohl konečně nastat dlouho očekávaný posun - Gradelovi role volného hráče vepředu sedla naprosto famózně, podal perfektní výkon a s oběma kolegy na křídlech spolupracoval více než slibně. Je samozřejmě otázkou, jestli Gradel - který mimochodem podobný systém hrál už pod Renardem v reprezentaci Pobřeží slonoviny, tehdy ale zleva - na Geoffroy-Guichard vůbec zůstane; pokud by však odešel, mají Les Verts v zásobě typově podobného (a vysoce ceněného) odchovance Allana Saint-Maximina. Odstranění neduživých 'devítek' Wolfswinkela s Erdingem jim může v součtu jedině prospět - pokud, nutno podotknout, nedopadnou jako Toulouse. To také před dvěma lety změnilo systém 4-3-3 na tříobráncový, a výsledkem sice bylo mnohem více branek (na obou stranách), leč spolu s tím i pád do průměru.
#5 Clément Grénier je stále geniální
Uzdravení lyonského talismanu (a stále ještě papírově nejcennějšího hráče kádru) Clémenta Gréniera postavilo kouče Fourniera před nesnadný úkol - nechat tohoto proslulého exekutora přímých kopů na lavičce, nebo jej zapracovat do svého 4-3-1-2 na úkor některé ze součástek fungujícího soukolí? Nakonec zvolil druhou možnost - takže Grénier hrál proti Évianu (2:0) na pravé straně zálohy, v Caen (prohra 0:3, která ukončila lyonské naděje na titul) nastoupil na podhrotu, kdežto Nabil Fékir v útoku vystřídal Clintona N'Jieho, a při remíze 1:1 s Bordeaux se zase objevil pro změnu nalevo. Nejvíce mu sedl zápas s Évianem, v němž bylo naprosto jasně vidět, že ze svého talentu po vleklém zranění nic neztratil: jeho doteky s míčem, krásný gól z přímého kopu, chytré přihrávky do šancí a mimořádná poziční inteligence prozrazují, že jeho místo je ve světovém velkoklubu. Se zdravým Grénierem v týmu může mít Lyon napřesrok zadarmo úžasnou posilu.
#6 Co s Jordanem Veretoutem?
Nantes zakončilo sezonu s nejhorším útokem v celé soutěži (29 vstřelených gólů). Díky perfektní herní organizaci a detailně propracovanému systému kouče Michela Der Zakariana to sice nakonec nemělo nijak drastické následky (i přes jarní potíže se Les Canaris nakonec pohodlně zachránili), on sám však ve svých ambicích pokračovat ve stopách slavného kolegy Raynalda Denoueixe spokojeně rozhodně nepůsobí. Vést jedno z objektivně nejnudnějších mužstev celé ligy mu nestačí a do příští sezony bude mít určitě vyšší ambice. Klíčové jsou v tomto směru dva body: zaprvé udržet v týmu hyper-talentovaného odchovance Jordana Veretouta, a zadruhé mu najít ideální pozici na hřišti.
Jordan Veretout (zdroj: lefigaro.fr)
Každý, kdo měl tu možnost shlédnout některý z letošních zápasů Nantes, si toho musel všimnout takřka okamžitě: Veretout nad svými spoluhráči kvalitativně jednoznačně vyčnívá. Dokud byl v týmu přítomen i Filip Djordjević, profiloval se v první řadě jako 'deep-lying playmaker', kreativní záložník zapuštěný v prostoru pod stopery (podobně jako například pařížský Marco Verratti); po Srbově letním (neslavném) odchodu do Lazia však před Der Zakarianem vyvstal nový, pořádně těžký úkol. Veretout je totiž v současném kádru nejlepším hráčem na pozici defenzivního, středního i ofenzivního záložníka, a rozhodnout se, kam jej postavit, tak není úplně jednoduché. Pokud hraje z hloubi pole, fungují Les Canaris dobře až na poslední třetinu hřiště, kde zkrátka postrádají kreativního borce schopného dát finální přihrávku. Pokud nastoupí pod útočníky, tak tato starost odpadá, ale důsledkem je neschopnost smysluplně vyvézt míč z obrany a neklid pod tlakem soupeře. Oboje role najednou přitom mladý středopolař zastávat nemůže, protože má jen jedny plíce a dvě nohy.
Der Zakarian se v květnu pokoušel oživit útočnou potenci svého týmu nasazením dvou hrotových útočníků; i ve stále populárnějším rozestavení 4-3-1-2 (které už nyní hraje prakticky polovina ligy) to však byl Veretout, kdo se staral o góly. Ať už z pozice ofenzivní spojky (branka při prohře 1:2 s Bordeaux), nebo pravého středního záložníka (asistence u remízy 1:1 s Lorientem). V posledním kole proti Lens pak nastoupil pod stopery a Nantes prohrálo 0:1. Sezonu zakončil oceňovaný záložník se sedmi góly na kontě - žádný jeho spoluhráč nevstřelil více než čtyři.
#7 Země trenérům zaslíbená
Letošní rok také potvrdil pokračování jednoho déletrvajícího trendu - trenéři, jejichž týmy hrají pod své možnosti, nejsou snad v žádné ze špičkových světových lig ve větším bezpečí než v té francouzské. Stačí se podívat na sestupující celky; jak Pascal Dupraz v Évianu, tak Albert Cartier v Métách požívali po celý rok hlasité veřejné podpory, a to nejen od svých šéfů, ale i od příznivců (přestože Cartier mohl objektivně, alespoň v určitých fragmentech, hrát jistě mnohem lépe). Antoine Kombouaré, lodivod posledního Lens, se dokonce po finálním domácím utkání s Nantes (1:0) loučil se slzami v očích, zatímco tribuny sborově vyvolávaly jeho jméno. Jistě, Lens hrálo celou sezonu s výrazně omezenými prostředky a jeho sestup byl prakticky nevyhnutelný, nicméně hromadně vyhlásit trenéra za hrdinu rozhodně není ten nejtradičnější způsob, kterým by fanoušci nejhoršího týmu soutěže uzavírali sezonu.
Stejně tak byl Leonardo Jardim v bezpečí na podzim, kdy se jeho Monaco rozjíždělo jen hodně ztuha; René Girard s Philippe Montanierem zase přežili celý rok v relativním klidu, přestože jejich svěřenci (hráči Lille a Rennes) výrazně zaostávali za pohárovými cíli. Lorient podržel až do konce benjamínka Sylvaina Ripolla, po podzimu poslední Caen zůstalo věrné Patrice Garandemu, Nice dokonce i přes další trapnou sezonu nadále počítá s veteránem Claude Puelem (přestože tady už je názor fanoušků trochu odlišný). To jsou (s výjimkou Caen a Monaka) všechno kluby, které šly do sezony s výrazně vyššími ambicemi; na trenéra se ale ve Francii zkrátka pohlíží jako na personu, která svému řemeslu rozumí přece jen lépe než její okolí.
Jediné tři změny tak přišly ve chvílích, kdy zainteresovaným klubům reálně hrozil sestup - jak Claude Makélélé v Bastii, tak později Alain Casanova v Toulouse i Jean-Luc Vasseur v Remeši ztratili kontrolu nad kabinou a jejich projekty se jim doslova rozpadly pod rukama. To je také odpovědí na to, proč v těchto situacích francouzské kluby povolávají většinou s prostředím sžité asistenty, jejichž trenérská erudice bývá přinejmenším zpochybnitelná - úkolem Ghislaina Printanta, Dominique Arribagého i Oliviera Guégana bylo v první řadě vytáhnout své týmy z deprese a opět je namotivovat k boji na hřišti. Všem třem se to povedlo a všichni si tak vysloužili nové, plnohodnotné kontrakty pro následující sezonu.
Fanoušci Évianu (zdroj: newsnetz.ch)
#8 Vyhoření pod Alpami
Příběh prvoligového Évianu nakonec skončil podobně jako pohádky Brestu či Valenciennes, tedy totálním výbuchem. Příčin můžeme najít hned několik (zranění a ztráta formy Daniela Wasse, nekoncepční taktika posilování směsicí Dánů, Kostaričanů a uvadajících talentů na hostování, neschopnost nalézt po Khelifovi s Bérigaudem dalšího spolehlivého střelce, tragické individuální chyby v obraně), v důsledku to však, s několikadenním odstupem, vypadá jednoduše na totální kolaps organismu. Évian zkrátka tak dlouho bojoval proti všem předpokladům, až mu definitivně došla dříve obdivuhodná mentální síla vzepřít se pokaždé, když to bylo potřeba. Jeho největší přednost se proměnila v nejpalčivější slabinu.
Květnové zápasy to ukázaly dokonale. Proti Lyonu (0:2) se s body příliš nepočítalo, tři prohry z finálních tří kol však už přišly za okolností, z nichž by Évian minulých let dokázal naopak těžit: v Remeši (2:3) Les Roses vedli a finální úder inkasovali až v 86. minutě, načež doma proti Saint-Étienne (1:2) působili naprosto odevzdaným dojmem a matematicky tak stvrdili svůj sestup. Chaotická závěrečná přestřelka s mnohem uvolněnějším Caen (2:3) pak už jen celý kolaps symbolicky uzavřela.
#9 V čem se Troyes může poučit od Caen?
Při pátrání po tom, jak se vlastně Caen zachránilo, je samozřejmě nejjednodušší ohlédnout se zpět do začátku roku 2015, kdy Les Rouges et Bleus pod taktovkou znovuzrozeného playmakera Juliena Féreta ničili jeden tým za druhým, remizovali s PSG a vykradli Vélodrome. Jenže nesmíme opomíjet otázku, proč k této sérii vůbec mohlo dojít - a odpovědí je nezdolně pozitivní, optimistická atmosféra, která skromný klub po celý rok obestírala.
Na rozdíl například od dalšího nováčka z Mét, který byl loni v Ligue 2 výrazně lepším týmem, ale do nejvyšší soutěže přišel v první řadě bránit, bylo caenskou misí od začátku především užívat si, bavit a hrát atraktivní ofenzivní fotbal. To samozřejmě vedlo ke ztrátě spousty objektivně zbytečných bodů, ale zároveň to dalo týmu mentální sílu překonávat favority, kteří se příliš úporně soustředili na pragmatické zisky - v květnu to byl třeba Lyon, jenž v Normandii proti mnohem pozitivnějšímu soupeři prohrál drtivě 0:3 a nechal se tak semlít vlastní nervozitou v (poté už ztraceném) boji o titul.
Troyes, jasný vítěz letošní Ligue 2, má našlápnuto podobným směrem. Samozřejmě bude záležet na řadě faktorů - jestli už osmatřicetiletý playmaker Benjamin Nivet zvládne další sezonu na vrcholné úrovni, jestli v týmu zůstane Monakem zapůjčený šikula Jessy Pi, co předvede ve svém prvním 'velkém' roce mimořádně talentovaný útočník Corentin Jean, co vymyslí uznávaný kouč a lokální legenda Jean-Marc Furlan - ale otevřený a optimistický přístup by měl být základní platformou, z níž bude nováček vycházet.
Benjamin Nivet (zdroj: lest-eclair.fr)
Furlan si to určitě dobře uvědomuje: při poslední sezoně Troyes v Ligue 1 totiž po tragickém podzimu 'přepnul' na mnohem ofenzivnější, agilnější fotbal, a na jaře si jeho tým vedle výrazného výsledkového vzepětí získal i sympatie řady nestranných fanoušků. Tehdy to na záchranu nestačilo, proto by v nové sezoně nebylo od věci začít takto 'zostra' rovnou.
#10 Od nové sezony sestupují pouze dva týmy
Poslední poznámka bude tentokrát technického rázu; podobné novinky většinou zmiňujeme v úvodu, tato je však natolik výrazná, že si zaslouží vypíchnout. Od následující sezony totiž dochází ve Francii ke změně formátu - mezi (polo)profesionálními soutěžemi, tedy Ligue 1, Ligue 2 a Nationalem, se už budou dále střídat pouze dva kluby.
Prezident LFP Frédéric Thiriez to v květnu oznámil naprosto bez přípravy a vzbudil tím obrovskou pozornost; jak by taky ne, systém dvou postupujících a dvou sestupujících nepraktikuje ve velkých evropských ligách vůbec nikdo. Alespoň tedy ne v rámci těch, kde každý rok hraje 20 týmů. "Je to důležité rozhodnutí pro budoucnost a další modernizaci fotbalu, rada to schválila takřka jednohlasně. Základní myšlenkou je, že investoři potřebují více jistoty," prohlásil Thiriez. Uvidíme. Pokud by toto pravidlo platilo už letos, zůstal by Évian mezi smetánkou, což představitelé podalpského klubu pochopitelně kvitovali s notnou dávkou hořkosti.
IDEÁLNÍ JEDENÁCTKA MĚSÍCE KVĚTNA:
Trenér Laurent Blanc (PSG).
Náhradníci: Anthony Lopes (Lyon) - Mathieu Bodmer (Nice) - Nicolas Benezet (Caen) - Diego Rolán (Bordeaux). Trenér: Marcelo Bielsa (Marseille).
ANKETA O NEJHEZČÍ GÓL SEZONY 2014/15:
Jednotlivé nadpisy jsou zároveň odkazy na youtube - oficiální kanál Ligue 1 bohužel neumožňuje pouštět videa z jiných stránek.
Srpen: Zlatan Ibrahimovic (1. kolo, Reims - PSG 2:2)
Září: André-Pierre Gignac (6. kolo, Marseille - Rennes 3:0)
Říjen: Carlos Eduardo (11. kolo, Guingamp - Nice 2:7)
Listopad: Daniel Wass (15. kolo, Évian - Guingamp 2:0)
Prosinec: Dimitar Berbatov (17. kolo, Toulouse - Monaco 0:2)
Leden: Ézequiel Lavezzi (23. kolo, PSG - Rennes 1:0)
Únor: Lamine Gassama (24. kolo, Remeš - Lorient 1:3)
Březen: Michy Batshuayi (28. kolo, Toulouse - Marseille 1:6)
Duben: Blaise Matuidi (31. kolo, Marseille - PSG 2:3)
Květen: Éric Bauthéac (38. kolo, Toulouse - Nice 2:3)
Související články
Zobrazit jen nejnovější
Zobrazit všechny
Duben v Ligue 1: Marseilleský kolaps a sbírání bodů u dna
01.05.2015, 17:00
Březen v Ligue 1: Vyrovnávání před cílovou rovinkou
28.03.2015, 17:51
Únor v Ligue 1: Uhýbání titulu a pokračování caenské jízdy
07.03.2015, 16:35
Leden v Ligue 1: Vzpoura tří (nečekaných) králů
06.02.2015, 17:16
Prosinec v Ligue 1: Paříž na kolenou a půlsezonní all-stars
23.12.2014, 02:54
Listopad v Ligue 1: Rozevírání nůžek a normandské zatmění
02.12.2014, 04:07
Říjen v Ligue 1: Suverenita mocných a srovnávání rozdílů
30.10.2014, 23:18
Září v Ligue 1: Marseilleský valčík a nováčkovská odvaha
03.10.2014, 00:19
Srpen v Ligue 1: Nováčkovské úspěchy a návrat totálního fotbalu
03.09.2014, 17:54
Komentáře (62)
Přidat komentářFuck yeah, beru si na odpoledne k vodě
Neuvěřitelná práce. Jak dlouho to trvalo?
Cistyho casu (psani + editace) asi dvanact hodin, reserse a poznamky si delam prubezne po celou sezonu, takze dat ty informace dohromady nebylo az takovy peklo, cca 15 stranek v sesitu..
https://www.youtube.com/watch?v=b5EAEDi0LOU
https://www.youtube.com/watch?v=kJqziTVLNoo
Hehe.
a kolko ti zaplatili? :-)
Kralovsky!
kde je gol palmieriho?
jinak diky domingovi za celorocni zajimave clanky k L1, novy chytry format pro zaverecna oceneni je takovou pomyslnou tresnickou pro nas fandy, jasne nejlepsi zpracovani napric EF, ostatni redaktori by si mohli vzit priklad, graficky na urovni, prehledne, ctive, ja smekam...
Palmieri byl v nominaci urcite, ale nevyhral hlasovani. Podle me to stejne vyhraje Ibra, pritom ten jeho gol vypovida mnohem vic o Placideho 'neortodoxnim' stylu chytani nez o Ibrovi
sranda je, ze nejak podobne si to hodil do brany i kdyz centroval lacazette na podzim
jinak treba ten gol matuidiho docela nuda, tak si rikam, jestli u dilcich anket hlasujici koukali i na "nezajimave" strelce :)
No interne ti muzu prozradit, ze z deviti hlasovani vyhral petkrat prvni uvedeny gol, trikrat posledni a jediny Wass byl v nominaci uprostred
Jinak bych teda rad podekoval vsem za cteni a ohlasy v prubehu sezony, doufam, ze jste se dozvedeli vsechno, co bylo potreba
A zaroven se omlouvam, ze tenhle souhrn vychazi tak pozde po skonceni ligy, ale zabralo to vic prace, nez jsem cekal, jeste jsem na posledni chvili pridaval ty trenery. Tak zase na podzim)
skvělá práce, odpocin přes léto, na podzim zase nashle
Díky!
parádní práce
No Domingo klobouk dolů
Kurna tady ani 11 lidi co pisou pod L1sekci nedam dohromady
domingo, onze, israha, Frankie OL, kristofyk, langi, juninho8, Les Gones, godwinson, most67, CubONE, rct-toulon, Chipsonator, EAG le grand amour ...
onze
Jůů člověk sem napíše jednou, dvakrát za půl roku a i tak si na néj vzpomenou, to je milé
Jinak když už jsem píšu, tak pro Dominga 
a Lavezzi vítěz! 
Ale noták, vždyť to byl hezký týmový gól
rct-toulon
parada jako vzdy.. domingo
paradne clanky....vsetky...od all-star az po tento...domingo si kral
som zvdedavy co zase vymyslis dalsiu sezonu....a samozrejme OL na tron!! 
Škoda, že ty videa nikdy nejdou pustit rovnou ze stránky.
Takové pokrytí by to chtělo i pro českou ligu
Jen dva sestupující týmy není moc. Měli dát alespoň baráž sestupujícího s postupujícím, to by bylo více regulérní..
Aulas prý poslal do Nice první nabídku za Amaviho. Tak přeci jen to možná dobře dopadne
Aleš?
Domingo je borec
díky za vše a jen tak dál 
Výbornej článek/ky
jediný s čím nemůžu jako dlouholetej fanoušek OM uznat je tvrzení o Alessandrinim, kterej podával snaživý, ale chabý výkon. Thauvin taky spíše zklamal a nepředvedl nic, ale Romain polovinu míču ani nezpracoval a když střídal tak ničemu nikdy nepomohl... možná kdyby hrál od základu a souhlasim, že je měl víc točit, ale horší byl Morel na stoperu, kterej má na svědomí tak 15 bodů a doufám, že v Lyonu bude ve svých "výkonech" pokračovat 
Nesouhlas s Alessandrinim. Konkrétně s částí, že herně nepomohl...to právěže byl ten zásadní rozdíl mezi ním a Thauvinem, ta herní efektivita. Jo, náchylný na kažení míčů letos byl, ale hrál s hlavou nahoře, účelně, byl nebezpečný. A to i v zápasech, které mu třeba herně spíše nevycházely (viz proti Monaku). Thauvinovo nesmyslné běhání, kličkování a sólování mívalo povětšinou minimální efekt.
já od něj teda ččekal víc a jeho nebezpečí skončilo bud překopnutym centrem nebo zbytečnou ztrátou... to Thauvin se dostal ani o krok dopředu a byl jednoznačně ještě slabší. Trochu si protiřečim, ale Aless zásadní rozhodně nebyl, ta změna byla v tom, že narozdíl od Thauvina i Ocampose běhá hodně bez míče a dal více prostoru ostatním ve středu, což pomohlo, ale tak běhat tam mohl kdokoliv a kupovat ho nemuseli. A budu si za tim stát, spálil spoustu šancí a jestli dal jeden nebo dva důležitý góly? nevim víc ne, možná žádnej a v Rennes to byl opravdu nebezpečnej hráč. A když se Thauvin chytí je lepší a dokáže být ten rozdílovej hráč, kterej dokáže zahrát famózně i v obecně mizerný formě. Bohužel to letos moc nepředvedl a docela jsem byl nemile překvapen tou špatnou produktivitou křídel, který by v Bielsově systému měli naprosto zářit a střílet spoustu golu.
No, takhle - jakmile začal hrát pravidelně základ, hrál prostě dobře. Nějaké ty zazděné šance mu odpustím, když je vidět, že je aspoň umí vytvořit a dostat se do nich, k tomu hraje s hlavou nahoře a nefláká práci dozadu. Jako náhradník nebýval nijak skvělý, to ale podle mě bylo prostou nerozehraností. Už tady možná vypadám jako nějaký jeho nekritický fanboy, ale prostě...ten přínos hře u něj je dramaticky výraznější než u Thauvina, což je asi určitě lepší fotbalista, ale totálně nespolehlivý a netýmový.
http://www.getfootballnewsfrance.com/2015/exclusive-psg-reach-agreement-for-the-signing-of-alexandre-lacazette/
"jestli nekam pujdu, tak ne do psg"
Mě tohle tedy hodně pobavilo a koukám, že se toho chytl i eurofotbal
Co je to zas za hnuj?...Laca do PSGcka a Rami za 7 mega k nam...horsi sobotu si asi ani neumim predstavit
Tak Rami by mohol byť v pohode ale za 7? co si to AC myslí? nakupuje za smiešne alebo podpisuje zadarmo a za ramiho chcú 7?
Rami je magor, co si vyplakava prestupy do jinych klubu...Menez hadr...nebrat
Lyon ro uz dementoval.
*to
No tak že Aulas už mydlí ruky, Martial pravdepodobne do Tottenhamu za 25 ME, čiže 20% z prestupu ide k nám, ktorých je zakotvených v zmluve a ešte ďalšie 5 % za výchovne, čiže ak by šiel za 25 tak 6,25 ide do Aulasovej kapsy
AC prý připraveno jednat o Ramim...doufám, že to nedopadne
OT: Bedimo oficiálně odmítl prodloužit...tak prosím Amaviho
You spelled Digne wrong.
OT: Grenier prodloužil do června 2018
hmm twl a Nganioni prý dostal nabídku profi smlouvy jen na rok a je nasranej...ideálně ho ještě provařit
tak neviem prečo mu ponúkli len na rok? ved je mladý, veľa brat nebude,, tak že aspoň na 3 roky mu ponúknuť mohli
http://www.foot01.com/equipe/ol/moussa-sow-a-l-ol-pour-6-me,179713?utm_source=dlvr.it&utm_medium=facebook
jasně vole, všechno, co má nohy zkupme
od Guidetti, Van Persie, Giroud a teď ještě tohle poleno 
Sledování komentářů
Chcete-li se rychle dovědět o nových komentářích k tomuto článku, přidejte si jej ke svým sledovaným. Upozornění na nové komentáře pak najdete ve svém osobním boxu Můj EuroFotbal v pravé části hlavičky webu.
Sledovat komentáře mohou pouze registrovaní uživatelé.
Nový komentář
Komentáře mohou přidávat pouze registrovaní uživatelé. Jste-li již zaregistrován, přihlašte se vyplněním svého loginu a hesla vpravo nahoře na stránce. Nahlásit nelegální obsah můžete zde.
Registrace nového uživatele