Portugalské okénko (11.) - souhrn

Góly: 16. William Carvalho, 51. Fredy Montero, 72. Fredy Montero (pen.), 89. André Martins

Sporting jde na první místo! Svěřenci Leonarda Jardima dnes odpověděli na výhru městského rivala z Benfiky exhibičním zápasem proti trápícímu se Paços Ferreira, vyhráli jasně 4:0 a posunuli se o skóre do čela tabulky. Hrdinou utkání se stal dvoubrankový Fredy Montero, hosté dohrávali bez vyloučeného Felipe Anunciacaa.

Jardim sice před zápasem vehementně prohlašoval, že se v kabině o titulu nemluví a nejinak tomu bude i po dnešku, jenže vyhnout se této otázce je čím dál těžší - Sporting svého soupeře porazil rozdílem třídy, a to ještě ani nehrál své maximum (André Carrillo, Adrien Silva i André Martins mají rozhodně na víc, než předvedli dnes). Přesto však na hřišti nebylo pochyb, že ničím jiným než vítězstvím domácích ani utkání skončit nemůže, a Lvi tak potvrdili, že si letos se slabšími týmy hrají jak kočka s myší - Arouca, Académica, Vitória Setúbal a nově i Pacos podlehli obrozenému týmu o čtyři branky. Loni se to Sportingu za celý rok nepodařilo ani jednou (a je jasné, že stěžejním důvodem je Monterovo letní angažmá; Kolumbijec má v 11 zápasech na kontě stejný počet gólů a vévodí tabulce střelců).

Mužem zápasu však byl někdo jiný - defenzivní záložník William Carvalho, který podal přímo fantastický výkon, byl úplně všude a přiváděl soupeře k šílenství. Byl to právě on, kdo po 16 minutách otevřel skóre, když hlavou uklidil do sítě rohový kop, který před ním tečoval jeden z hostujících obránců. Nutno dodat, že Pacos na úvodní trefu zareagoval dobře a po zbytek první půle byl konkurenceschopným týmem, ačkoliv Ruie Patrícia v domácí brance neohrozil.

Zelenobílá mašina se znovu rozjela po změně stran, a v 52. minutě se poprvé prosadil Montero - jeho gól padl z bezprostřední blízkosti po pasu Carrilla. Pokud měl Pacos ještě nějakou šanci vrátit se do zápasu, vydržela pouhých 20 minut; definitivnu domácí výhře dala ruka Anunciacaa ve vápně, která sice zabránila Monterově hlavičce v cestě do sítě, ale logicky po ní následovala červená karta a pokutový kop. Adrien, který penalty obvykle zahrává, už v tu dobu na hřišti nebyl, proto si míč na bílý puntík postavil sám kolumbijský fantom a nezaváhal. Skóre pak uzavřel v závěru André Martins, který zužitkoval Eduardův skvělý střílený pas v nekompromisní ránu pod břevno.

Góly: 57. Ukra - 38. Rodrigo, 63. Lima, 78. Lima

Benfica přes menší rozpaky zvládla rovněž druhé utkání s Jorgem Jesusem (a tentokrát i Ruiem Costou) na tribuně. Ve Vila do Conde nejprve ztratila vydřené vedení, pak se ale do čela nastálo prodrala díky letos unikátnímu řádění kdysi velmi produktivního Brazilce Limy.

Benfica jako by si po většinu první půle brala drzý příklad ze zklamávajícího Porta. Její hra neměla ten správný šmrnc a už vůbec ne adekvátní finálovou fázi. Z úvodní 20minutovky například stojí za zmínku tak maximálně Pérezova rána vysoko, vysoko nad bránu.

Potom není příliš divu, že samotný první gól Benfice musel v 38. minutě donebevolajícím způsobem darovat domácí brankář Ederson. Ten se sice efektně vrhl po centru Limy z levé strany, následně ho však pouze decentně lízl a propustil mičudu akorát na Rodrigovy kopačky. Mladý útočník pak ve své krátké kariéře zřejmě nevsítil banálnější branku.

Do kabin se pak tedy šlo za promrzlého a jen velmi částečně rozhodnutého stavu. První atribut potvrdilo pozdější Gaitánovo vyžádání rukavic; ten druhý 57. minuta a umazání manka v podání nenápadného Rio Ave. Tehdy si balon přenesený z levé strany do šestnáctky díky podskočení jednoho z lisabonských obránců mohl v klidu zpracovat bývalý křídelník Porta Ukra a podstřelem překonat Artura.

Teprve potom Orli sešlápli pedály a ve velkém stylu hlavně procitnul doposud spíše jen střídající a tápající Lima. Ten dál krátce po uplynutí hodiny hry parádním přímákem vzpomenout na svého kolegu Óscara Cardoza, když z levé strany tak akorát vymetl bližší šibenici. A pak už to jelo.

Brazilský útočník se očividně dostal do ráže. O pár minut později ještě tedy ideálně nenavázal na dobrou práci Enza Péreze, avšak svou druhou trefu v zápase (a teprve čtvrtou v sezoně) přidal ihned vzápětí. Završil tak navíc jednu z mála pohledných akcí favorita, když ve správný čas vyběhl naproti přízemnímu centru Rodriga.

Jedinou výraznou kaňkou na tomto povinném vítězství tak nakonec zůstává zbytečná žlutá karta pro Matiće z 89. minuty, která klíčovému srbskému pivotovi vystaví stopku pro nadcházející střetnutí s Aroukou.

Góly: 44. Fernando Alexandre

Tohle už skoro vypadá na vyhazov. Když ani návrat k rozestavení 4-3-3 Porto výsledkově, ba ani herně nenakopl, je to vážně a definitivně tragédie. Otřesnější období naposledy Dragões zažívali patrně osm let zpátky, kdy z šesti utkání prohráli tři. Nyní to jsou porážky dvě, což je ale pouze nicotná polehčující okolnost...

Naopak Académice je pochopitelně hej. Nejenže po dlouhých předlouhých 43 letech doma konečně vyzrálo na jednoho z portugalských gigantů, ona hlavně nepřestává šplhat tabulkou výš a výš. Ještě před pár dny to v Coimbře vypadalo na holý boj o záchranu, teď je Académica po dvou výhrách rázem osmá pouhý bod za Bragou. Porto si naproti tomu připsalo již pátou ztrátu za posledních šest utkání ve všech soutěžích.

Přitom podobou zahajovací jedenáctky Paulo Fonseca snad poprvé v sezoně příjemně překvapil. Podruhé v řadě posadil Otamendiho a dal opět šanci Maiconovi. Zároveň dal alespoň na papíře vale nevýraznému středu a vedle Fernanda postavil ofenzivně laděného šikulu Quintera, který se měl případně na křídlo a zase zpátky protáčet s Josuem. Jenže nakonec z toho byla ta samá neuspořádaná patlanice, které - jak nebývale kriticky poznamenal sám Fonseca - scházelo "odhodlání a agresivita"...

Celé se to mohlo začít sypat už s první minutou, kdy v soupeřově vápně zuřivě kličkoval Ivanildo a po přiběhnutí Josueho podle všeho oprávněně žádal penaltu. Další slovo si už vzalo Porto, které mohl po 18. minutách z úhlu poslat do vedení Jackson Martínez. Ten nicméně nepochodil a do ztracena vyšuměl také polobrejk Abdiho na druhé straně. Tentýž forvard Académiky potom mohl defenzívu loňského mistra pozlobit také v 38. minutě, kdyby při snaze pálit z voleje nepromáchl.

První poločas byl minišancemi docela napěchovaný. Záhy ze střední vzdálenosti příliš vysoko pálil Josue, aby na něj na opačném konci hřiště ještě nadějněji navázal Marcelo Goiano. Ten ve 42. minutě využil hrubice Alexe Sandra k povedenému lobu, jehož gólový cejch až na brankové čáře odmítal Mangala. To už nicméně bylo výrazné varování, které se nesetkalo s pořádnou odpovědí a minut před pauzou vyústilo v první a poslední gól zápasu.

Ten byl přitom dílem další donebevolající minely defenzivního hráče Porta, tentokrát Fernanda. Ten na zadní tyči při rohu Makeleleho bůhvíproč uhýbal před skákajícím balonem a nechal pohodlně zakončovat Fernanda Alexandreho.

V tu chvíli ještě nebylo tak zle, ovšem postupem času samozřejmě bylo čím dál hůř. A výslednou frustraci akorát přiživuje skutečnost, že Porto klidně mohlo nakonec slavit pohodlnou výhru. Nejprve to byla Martínezova dominantní hlavička do břevna, to jen těsně po obrátce, ve 47. minutě. A pak pro jistotu celá kupa velkých šancí na sobě, akorát s odbitím hodiny hry. Tehdy se po standardce Ricardo musel činit proti Mangalovi s Varelou, aby mu při Martínezově snaze opět pomáhala branková konstrukce. Paulo Fonseca nevěřil svým očím.

A déja-vu zažil v 84. minutě, kdy už fanoušci Porta při mizerné penaltě Danila mohli rovnou páchat harakiri. Takové trápení giganta mladší generace jen sotva pamatují.